Sekl se Orwell o 30 let?

7 vybraných hesel současného, Orwellem inspirovaného světa. Válka je mír. Svoboda je otroctví. Neoteplování je oteplování...

1) Válka je mír – nevím o tom, že by náš stát byl v poslední době ve válečném stavu. Přesto se české jednotky účastnili válečných operací v Iráku, aktuálně jsou přítomny například v Afghánistánu nebo v Somálsku. Stále operujeme i v Bosně a Hercegovině, kde je cílem naší mise mimo jiné „...přispět k většímu pokroku Bosny a Hercegoviny na cestě k evropské integraci...“ (zdroj stránky Ministerstva obrany). Plně souhlasím, že je třeba dodržovat spojenecké smlouvy, jenom mi to nějak nesedí s tím, že jsme v mírovém stavu. Že by nějaká souvislost s tím, že v USA smí dle ústavy vyhlašovat válku jenom kongres?

2) Svoboda je otroctví – Uzavřete pracovní smlouvu, při jejímž uzavírání počítáte s tím, že budete pracovat i o víkendu. Ovšem dle odborů či pana Bublana jste ji zjevně neuzavřeli dobrovolně, nýbrž jste ve svazku otrockém, proto jediným způsobem, jak vám umožnit slavit svátek, je zakázat obchodníkům v daný den prodávat. Stejně tak tam zjevně většina zákazníků jít musí, nikoli může, když s podobným názorem souhlasí. Ještě, že na obchody s prodejní plochou do 200 metrů se to vztahovat nemá. Není nad rovnost před zákonem.

Celkově vzato, současná legislativa vychází z předpokladu, že svoboda je, když se nemůžete dobrovolně rozhodnout co chcete a vybrat si, zatímco když ano, je to otroctví.

3) Nevědomost je síla – před vstupem do EU nás vláda bombardovala propagační kampaní, za níž by se nemusel stydět ani Goebbels. Logo kampaně lze možná vysvětlovat „Ano tomu, přijít k referendu,“ ale kdo se trochu zajímá o psychologii reklamy, může mít jiný názor. Podlehli jsme (i já). Zato o podmínkách ESM cudně mlčela jak vláda, tak často i mainstreamová média. Místo toho se v inkriminované době neustále řešil případ Davida Ratha. O tom, že za většinu výhod evropské integrace nemůže EU, ale EHP a Shengenský prostor, jsem se také dozvěděl až z Machovi knihy Jak vystoupit z EU.

4) Liberalismus je socialismus – Liberalismus je ideologie, která odhaluje všechen moderní newspeak v jeho plné nahotě. Z dnešního pohledu je ovšem liberalismus vnímám spíše jako sociální liberalismus, dokonce je slyšet i o zeleném liberalismu, což z něho činí pravý opak. Liberálové se tedy raději přejmenovali na libertariány. Když řeknete, že jste liberál, tak to vlastně může znamenat cokoli (takže nikdo neví, co tím chcete říci) a libertariány zase spousta lidí nezná vůbec.

Zde je ale nutné uznat, že nepůjde o výsledek záměrné manipulace, ale produkt prapodivné koalice mezi socialisty a liberály proti konzervativcům. Nejstarší zdroj, kde jsem na toto pojetí liberalismu narazil, jsou Dostojevského Běsy.

5) Autoritářství je demokracie – asi není nutné připomínat, jak to bylo s Evropskou ústavou a Lisabonskou smlouvou. Zjednodušeně řečeno, ústava neprošla, tak se přejmenovala na smlouvu, přepsala do nesrozumitelné formy (článek ten a ten upravuje článek ten té a té smlouvy) a nakonec (třeba i opakováním referenda) schválila.

6) Neoteplování je oteplování – přijímáme závazky na boj s globálním oteplováním, které nejspíš ani neexistuje. Stojí nás to akorát pracovní místa a konkurenceschopnost, jak přiznal i evropský komisař Antonio Tajani. Tak otepluje se nebo ne?

7) Centrálně řízené je tržní – mezi podmínky vstupu do EU patří podmínka, že "stát musí mít fungující tržní ekonomiku...“ Tržní ekonomika? Nevím, jestli by EU mohla vstoupit sama do sebe, ale systém založený na dotacích, podpoře zelené energie dle předchozího bodu, regulacích výkonu vysavačů a zákazu žárovek nazývat tržním? Když přivřeme obě oči, tak je správný výraz smíšená ekonomika.

Pokračovat by se dalo dlouho (původně jsem zvažoval 12bodů, ale 5 jsem s ohledem na délku textu zatím vynechal s tím, že případně napíši pokračování) a to i v technologické oblasti. Stačí si vybavit slova jako Indect, eCall, NSA či si připomenou všudypřítomné kamery. Ale přeci jenom, nebuďme paranoidní. Vždyť se nic neděje. Jsme hrdými občany demokratické a liberální Evropské Unie, tak se nemáme čeho bát.

PS.: Jestli máte pocit, že jsem název tak trochu ukradl Benjaminu Kurasovi, máte pravdu. Kuras tento trend viděl už před deseti lety, tímto vykradením názvu mu tedy skládám poctu a doporučuji vám k přečtení jeho knihy.