Odvěký souboj demokracie s totalitou, okořenění osobními zájmy mocných a řevem davu. Zatím naše společnost nevynalezla nic lepšího pro korekci a smysluplnou diskuzi všech zúčastněných, než současnou zastupitelskou demokracii.

Jak daleko pustí dav totalitní vůdce, aby je ovládal, a kolik prostoru na prosazení rozhodnutí dají vůdci davu, je to kruciální otázka udržení rovnováhy. Oba tábory se shodli na nominování zástupců a na tom, že budou ctít jejich rozhodnutí.

Takže pokud máte pocit, že nemůžete souhlasit s rozhodováním zástupců, pak máte tři možnosti. První je, sehnat si dostatek revolucionářů a nastolit zase vládu jedné strany (jednoho davu), nebo, za druhé, dostatek přívrženců vašeho já a nastolit vládu jednoho vůdce, nebo, za třetí, zvolit si jiného zastupitele, než agrárníka se zlatým kloboukem a botami od hnoje, jak nadstavuje dlaně pro osobní milodary. Zvažujte, ovšem jen ta poslední cesta je nekrvavá, proto ta dohoda o zastupitelské demokracii, a že se občas zastupitel zrovna nepovede, no tak nic, zvolí se jiný.

Nedemokratickými prostředky oklešťovaná demokracie zupáky za potlesku zbabělých lenochů dávajících přednost pohodlí kolaborantů připravených splynout s mocí, která je odmění ochranou a možností podílet se na šikaně oponentů.

Popsal jste to docela dobře. Mám stejné pocity. Karmu přidávám, ale žádnou radost z toho, kam to směřuje, nemám.

Díky za karmu. Je nás více, také z toho nemám radost. Vkládám jistou naději do Orbánova snažení o reformu EU, nicméně Green Deal nevetoval ani on...

kapitalismus překročil červenou čáru. nyní bude tisknout peníze bez zábran a čekat, kdy to lidé, tvořící hodnoty pochopí

Kapitalismus... Ten pojem nemá přesně daný význam. S tištěním peněz nesouhlasím, jsem pro tržní ekonomiku. Jenže peníze netiskne trh, ale centrální banky. Netržní, státní (či nadstátní), monopolní subjekty.

Inherentní vlastností demokracie je to, že vede k socialismu a následně k totalitě.

To si nemyslím. Vlastností demokracie je, že se prosadí hodnoty většinové společnosti (pokud ty budou socialistické, pak k socialismu, pokud třeba islám, tak islamismus atd.). Nicméně, jak uvádím, to není tento případ. To, co vzniká, není klasický socialismus, jde o nový systém, pro který zatím nemáme jméno. A neproběhlo to demokraticky (volby, referenda) a (min. u nás) to neodráží hodnoty většinové společnosti.