Diskriminace je... ale stíhat bychom ji neměli.

Tak tu máme další případ diskriminace. Pravdoláska tentokrát cudně mlčí, protože obětí nejsou Romové, homosexuálové ani muslimové, ale Rusové. I tak si ale myslím, že by dotyčný neměl být stíhán.

Mluvím samozřejmě o tom, že jeden ostravský hotel odmítá ubytovat občany Ruské federace. Zdůvodňuje to nesouhlasem s ruskou politikou ohledně Krymu. Osobně nevím, zda si o panu hoteliérovi myslet něco nepříliš lichotivého, nebo naopak, že je to nadprůměrně inteligentní marketingový mág, kterého napadl geniální způsob, jak přimět média, aby mu dělala reklamu a to bez toho, že by si musel reklamní prostor kupovat.

Přesto, ač s podobnou diskriminací nesouhlasím, myslím si, že by neměla být stíhána. Proč?

Obchod je založen na dobrovolné směně dvou stran (dobře, měl by být, já vím, že vy ta biopaliva, solární elektřinu a já nevím co ještě nechcete a přesto si to kolikrát kupovat musíte). Jedna strana něco poptává a druhá to nabízí, zjednodušeně, jedna poptává nějakou službu či zboží a druhá poptává peníze, za něž je ochotna onu službu či zboží nabídnout.

Pokud něco poptáváte a na trhu existuje více subjektů, které mohou vaší poptávce vyhovět, musíte diskriminovat. Jdete do jedné samoobsluhy a ne do druhé. Nikdo se neptá proč. Je to pokládáno za samozřejmé právo. Vaším důvodem může být třeba to, že preferujete menší obchod před větším. Nebo nesnášíte romskou pokladní. Nebo jsou vaše důvody zcela jiné, třeba i čistě ekonomického rázu.

Bojkot zboží určité firmy nebo z určitého státu je považován za vcelku přijatelnou formu protestu. Jediným důvodem, proč zatím pan Schwarzenberg a spol neorganizují podobný bojkot ruského zboží, dle mého názoru je, že ropa i plyn se těžko bojkotují. Zato je v poslední době v módě preferovat české zboží. Logicky to znamená diskriminovat zahraniční výrobce.

Jedna strana (spotřebitelé) má tedy právo diskriminace, ale druhá nikoli. Poněkud nerovnovážná situace, že? Skoro se chce říci, že je jedna ze stran diskriminována. Proto by bylo logické dát toto právo oběma stranám. I podnikatel do obchodu vstupuje jako dobrovolný aktér, proto by měl mít možnost obchod odmítnout. Bez toho, aby za to byl popotahován.

Podobná diskriminace může mít více důvodů. Například budu vědět, že většinu mých zákazníků představuje tvrdé jádro sparťanských hooligans. Nepustit tam člověka s nápisem Slavia na tričku se jeví nejenom jako rozumné ekonomicky pragmatické rozhodnutí, ale i jako rozhodnutí, které poslouží coby prevence kriminality.

Zároveň s tím se potvrzuje druhá stránka věci. Ukazuje se nám myšlení některých protiruských aktivistů v plné nahotě. A to v té, že jejich myšlení má někdy velmi blízko k tomu myšlení, proti kterému se tolik vyhraňují. Tedy k myšlení, které hází celé národy do jednoho pytle stejně, jako to činil nacionální socialismus. Je dobré to vědět.