V prvním pokračování jsem vyslovil objevnou (?) tezi, proč mladí věří v nadpřirozeno, nicméně tradiční náboženství odmítají. V diskusi mi napsal čtenář petrph: “Jakkoliv se to nezdá-vědecký materialismus a z něj plynoucí vědomý ateismus, stejně jako křesťanské náboženství, mají něco společného,jejich víra je výlučná-svět existuje pouze tak jak je popsán v jejich(svatých či vědeckých)knihách, a není nic jiného....”.
Ano, toho si jsem vědom. Je docela dobře možné, že to mladí vnímají právě takto. Jenže ten, kdo se aspoň trochu zajímal o vědu, ví, že pravá přírodní věda nedělá dalekosáhlé závěry. Ta jen krůček po krůčku vytváří lepší a lepší teorie, tedy vlastně modely světa, a ty překonané bez sentimentu zahazuje. Senzace vymýšlejí média nebo hledači sponzorů. Cílem přírodních věd není vyvrátit existenci Boha. V řadě oborů vůbec nedochází ke kolizím. Někde sice ano, ale náboženství je natolik gumové, že se jeho konstrukce zpravidla po “dopravní nehodě” nezbortí, jen se pružně přizpůsobí. Tak tomu bylo i v případě teorie “Velkého třesku”, o čemž píšu dále. Jedná se tedy, alespoň podle mého názoru, o relativně poklidné soužití, čehož důkazem je řada špičkových vědců, kteří zároveň hluboce věří v Boha. Věda pro ně není víra, jen metoda poznání a hlavně práce. Práce navýsost zajímavá, které jsou schopni přinášet oběti. Někdy i ty nejvyšší. Pouze člověk, který má velmi povrchní povědomost o přírodních vědách, to bere jako protipóly na stejné úrovni. Čtenář petrph pociťuje jako chybu, že věda popírá existenci jiných sil než těch, kterými se zabývá. Tady se musím postavit na stranu fyziků, kteří znají čtyři interakce (gravitace, elektromagnetismus, slabá interakce a silná interakce) a všemožně se snaží je sjednotit do jedné. Naprosto chápu, že když jim někdo přistrkuje další a další síly, tak jen nevlídně zavrčí: pánové, dejte nám něco, co se dá změřit, co dává opakovatelné výsledky, co je nějakým způsobem uchopitelné, nebo jděte do háje. Na takový výzkum prostě nejsou zařízeni. Je to něco jako kdybyste chtěli po kováři, aby vám ušil svatební šaty.
Přiznám se, že náboženství naprosto není moje parketa, nicméně se pokusím aspoň částečně shrnout, co náboženství lidem dává. Jsa Evropanem, omezím se na náboženství monoteistická, na našem kontinentu (zatím) dobře usazená.
Smysl. Smysl vlastního života i smysl existence lidstva jako celku. Člověk je tvor, kterého velmi potěší myšlenka, že jeho pozemské pinožení nevrcholí a nekončí tím, že nahrabal nějaké jmění, postaral se o potomstvo nebo třeba i zanechal za sebou umělecké dílo či úspěšnou vědeckou teorii. I takové velké výsledky se nakonec skloní před vyšší skutečností, že ten dotyčný je pokračovatelem díla započatého vyšší bytostí, že přiložil svoji trošku k obrovskému Dílu, jež naplňuje boží záměr. A to dává smysl jakékoli lidské činnosti, s dobrým úmyslem konané.
Útěchu v nouzi. To souvisí trochu se smyslem. Přišel jsi o majetek, zemřel ti někdo drahý, sám jsi doživotně zmrzačený - proč zrovna ty?! Inu, Pán tě zkouší, vybral si tě!
Jistota. Bohu záleží na každém jednotlivém člověku. Snad nejkrásnější vyjádření této jistoty jsem našel v básni Gregory Corsa Ztroskotání Nordlingu:
Jedné noci uplavalo Bohu padesát mužů
a utonulo.
Ráno opuštěný Bůh
ponořil prst do moře,
vylovil na něm padesát duší
a ukázal směrem do věčnosti.
Orientace. Orientace ve světě, v životě, v dějinách... Základním principem je Bůh. Všechno ostatní se odvozuje od něj. Některé církve se opírají o základní posvátné texty, často mají více či méně kvalifikované vykladače těchto textů. Některé disponují logicky a filozoficky velmi zdatnými lidmi, kteří udržují celý systém v konzistenci a imunizují ho proti případným konfliktům s realitou, například poznatkům moderní vědy. Katoličtí teologové například velmi brzy přijali teorii Velkého třesku a sladili ji s vírou.
Inspirace. Snad nejmarkantněji je vidět náboženská inspirace ve středověkém umění: Skvostné malby jsou ilustracemi biblických událostí, svatí jsou zobrazováni jak na plátně, tak i v kameni, budují se úchvatná architektonická díla...
Identifikace. Sounáležitost se souvěrci. Žid žida by na lžíci vody utopil, říkal táta, ale když jde do tuhého, udělá vše pro to, aby ho zachránil. Celé dějiny židů jsou tak dlouhé proto, že víra v příslušnost k vyvolenému národu jim dala sílu přestát neuvěřitelná protivenství.
Ve výčtu by se jistě dalo pokračovat ještě dlouho, v každém případě náboženství může být obrovským civilizačním faktorem. Naše euroatlantická, židovsko-křesťanská civilizace byla vytvořena na náboženských základech a dodnes je jimi ovlivňována.
Vraťme se k těm mladým, o kterých byla řeč v úvodním článku: "..velká část mladé generace má zájem o duchovno, ale hledají je mimo církev. Nevidí ji jako prostředí, které by jim dalo odpovědi na jejich otázky," . Tím se však staví do protikladu k moudrému panu Zdeňku Mahlerovi, který je nejen velmi vzdělaný, ale také zcela jistě velmi náročný. Ten kupodivu říká: „V Bibli je skoro všechno, ve Švejkovi úplně všechno.“ Jsou snad pro rytíře Jedi v jejich “náboženství” lepší odpovědi na ty nejdůležitější duchovní otázky než v Bibli a Švejkovi dohoromady?
A co ti ostatní, hledající? Co, u všech čertů, vlastně hledají?
