Člověk, jakkoli hrdě to zní, je ovládán dvěma základními pudy: zlepšovat si životní podmínky a propagovat svoje geny. To chce ostatně snad každý živočich. Ale možná mu jde o něco navíc? Co mu nabízejí v tomto směru neomarxisté?
Setkal jsem se s tím, že mnozí lidé věří, že v hlubinách jejich nitra jsou uschovány zvláštní schopnosti, které kdyby se mohly rozvinout, daly by jejich životu úplně jiný, daleko vyšší, smysl. Pro realizaci této možnosti jsou schopni hledat nějakého guru a najdou-li ho, tak mu bezmezně důvěřují.
Zkusil jsem zabrousit na toto téma v rozhovoru se slečnou Maruškou. A nelitoval jsem.
M: Ale tak to nebylo vždycky. Byly doby, kdy si člověk vyhlédl roli, ve které chtěl vyniknout a dál to bylo na něm.
Pravda, vzpomínám si na chlapíka, který neměl nijak výrazný hlas, zato disponoval dosti výraznou vadou řeči. Navíc, když se v povídání rozohnil, škubal legračně ramenem. Přesto se rozhodl, že bude výborným řečníkem. Pro posílení hlasu přednášel za výstupu na horu nebo se snažil překřičet příboj. Aby odstranil šišlání, vkládal si do úst kaménky, a přesto se snažil mluvit čistě a hlasitě. Prý si také pověsil do výšky meč a pod jeho špici nastrčil ono škubavé rameno. Jau!
To a řadu dalších cvičení s velkou pílí a houževnatostí provozoval, až se stal skutečně skvělým řečníkem. Připouštím, že na pivo jsem s tím úžasným člověkem nechodil, ale nikdy nezapomenu jeho jméno: Démosthenés. Starověké Athény ho daly světu jako vzor cílevědomosti a houževnatosti.
M: Ale v romantické literatuře 18. a 19. přišel Jean-Jacques Rousseau s glorifikací "vznešeného divocha”, kterým je každý člověk, jak přijde na svět, dokud ho civilizace nezkazí a nevnutí mu nějakou roli.
No, na tom by něco mohlo být. Třeba já, v čem všem jsem mohl vyniknout, kdyby… zatracenej osud nerozhodl úplně jinak! Ale nemá smysl naříkat, takto je postiženo devětadevadesát lidí ze sta. Někdo to řeší filozofickým povzdechnutím, jiný hledá viníka své mizérie a když mu ho někdo ukáže, tak to jde na ostří nože.
Marx na to přišel: na vině je vykořisťování člověka člověkem
Vždyť je to jasné: zlý kapitalista nepotřebuje nějakou oduševnělou bytost. Chce něco jako levný automat, který bude u běžícího pásu opakovat naučený pohyb a netušené vlohy ať si zůstanou tam, kde jsou.
Nicméně v socialismu to nebylo o mnoho lepší: v mnohých zestátněných podnicích tempo práce nezvolnilo, naopak normy byly ještě ztvrzeny. Ve školách se sice vyučovala výtvarná výchova, existovaly technické kroužky a dokonce celé organizace, které poskytovaly mladým šikulkům docela pěkné technické vyžití. Leckdy se stalo, že některý hrníček si našel svou pokličku a nadějný umělec či vědec zazářil i za železnou oponou.
Ale vlohy, které se pokládají za pravý zdroj bohatství národa, tedy podnikavost a iniciativa, musely zůstat skryty. Jenže právě tyto vlastnosti jsou snad srovnatelně silné jako pohlavní pud a při potlačování dojde k jejich sublimaci, jak káže otec psychoanalýzy Freud - ovšem tedy jen stran pohlavního pudu.
Nicméně v řadě neuvěřitelných a obdivuhodných akcí a výtvorů ušlápnutých lidiček v socialismu vidím právě tu freudovskou sublimaci jejich tvůrčích pudů.
Vzhůru do báječného světa podnikání
Těch optimistických tváří, co jsem viděl po Listopadu! Dvě malá města, která pro mne i dříve měla zvláštní půvab, Úštěk v severních Čechách a Stříbro na Tachovsku, přímo rozkvetla. Řada nových krámků a zaběhnuté obchůdky v novém kabátě a všude lidé zářící sebedůvěrou a nadějí. O to bolestnější bylo, když jsem po pár letech viděl ústup směrem k předlistopadové šedi. Podnikatelský duch podepřený schopností je vzácná květinka, bez ní přijde počáteční elán vniveč.
Jinak na tom byli zaměstnanci slibně se rozvíjejících podniků. Vedení si nechalo vsugerovat, že ke skutečnému úspěchu je nutné poskytnout svým zaměstnancům špičkové školení, které jim umožní - hádejte co! Pokud vás napadlo, že snad rozvinutí skrytých schopností, hádáte správně.
A nebyli to jen zaměstnanci “nadějných” firem. Širokým vrstvám se dostalo nahlédnutí do různých technik vedoucích k vytoužené seberealizaci. Knižní obchody nabízely celou škálu knížek, z nichž mnohé byly odvarem prastarého Umění líbit se lidem #odkaz, jiné vycházely z orientálních nauk, prostě spousty skvělých návodů, bez kterých jste zůstali beznadějně ztracení.
Osvětových knížek ubylo, kurzů jakbysmet. Buď se už všichni všestranně rozvinuli - nebo?
Ohromující zjištění neomarxistů
Čím déle se snažím porozumět této avantgardě lidstva, tím větší úžas ve mně jejich myšlenky vzbuzují. Jestli tomu dobře rozumím, pak od nebožtíka Marxe převzali tezi o nesmírných schopnostech, které jsou uloženy v každém jedinci, ale nemohou se rozvinout v podmínkách útlaku. Jejich inovace spočívá v tom, že odhalili skutečného utlačovatele.
Utlačovatelem je celá společnost
Ano, je to tak. Zlotřilé lidstvo se již od dob lovců mamutů vydalo špatným směrem. Nedosti na tom, že sežrali všechny mamuty, co jich na světě bylo. Ti agresívní hulváti vytvořili systém společenských rolí, do kterých napasovali každého jedince, ať chtěl či nikoli. Každá z rolí přinášela svá omezení a skýtala nějaká privilegia. Jak čtenář tuší, tak poměr omezení a výhod byl značně proměnlivý, každá role to měla namixováno jinak. Ha, to je přece do očí bijící nespravedlnost!
Řešení je nasnadě
Je to jednoduché, milý Watsone, řekl by Sherlock Holmes: Dejme každému, ať si vybere, kterou roli chce zastávat. A protože ta primitivní společnost vytvořila těch rolí nesmyslně málo, nechme každého, ať si svoji roli prostě navrhne sám. A na společnosti je, aby ji uznala a vybavila všemi dostupnými privilegii.
A stalo se.
Facebook už před rokem umožnil uživatelům komunikujícím v americké angličtině 52 variant označení vlastní pohlavní identity
Tak jednoduché to je! ;-)
