Kupodivu jsou daleko starší než lidstvo samo. Nevěříte? Každý živočich, ovládající mimikry, šíří dezinformaci, že tam, kde je, vlastně vůbec není. Ale my se omezíme na technologie vytvořené lidmi.
“Je to pravda odvěká, že šaty dělaj’ člověka…” zpívají nám ze stařičkých nahrávek Werich a Voskovec. A mají pravdu, ve vhodném obleku a s dalšími efektními doplňky osobnosti se můžete pokusit nabídnout zámožnému cizinci ke koupi třeba Karlův most. Za úspěch samozřejmě neručím, ale třeba se pobavíte.
Jenže oblečení, líčení, kosmetické operace a podobné dezinformační techniky mají relativně malý dosah a my se budeme zabývat prostředky techničtější.
Knihtisk
Pochválen a proklet budiž pan Guttenberg. Pochvalu si zaslouží, to bezesporu. Ale jak je to s tím prokletím? No přece, jeho ďábelský vynález byl použit pro šíření dezinformací! Samozřejmě nejednalo se o falešné zprávy o událostech, které se nestaly nebo se staly úplně jinak. Knihy se netiskly jako housky v pekárně a byly záležitostí dosti nákladnou. Dezinformace jimi nesené musely být rázu trvalejšího a zásadnějšího.
Církev svatá pracně budovala myšlenkový rámec pro své ovečky, aby jim dala ten správný pohled na svět, na uspořádání jejich země i na sebe samu. A tu hle, nějaký kacíř ten pěkný a bytelný rámec rozviklává nebo dokonce bourá! Naštěstí těch podvratných knížek nebylo příliš mnoho, daly se částečně vystopovat a pěkně na veřejném prostranství se vší parádou spálit. Někdy to ovšem nestačilo a bylo potřeba spálit i jejich autora.
Rotačky
Zlé jazyky o nich říkají, že tisknou bankovky, šíříce tak dezinformaci o stavu hospodářství dotyčné země. Ale tento výrok sám je dosti jasným příkladem dezinformace, nadto celkem primitivním.
Rotačka, neboli odborně ofsetový kotoučový stroj, potiskuje papír dobře známými sloupečky novin či časopisů, popřípadě formulářů. A právě ty první dvě aplikace vynesly tisku přízvisko x-té mocnosti. Za x si můžeme dosadit číslovku nejspíše mezi pětkou a sedmičkou, podle toho, kolik velmocí kdo tehdy uznával, zvětšenou o jednu.
Moc novin byla nesmírná. Noviny plnily touhu lidí vědět, co se děje v jejich okolí, přičemž pojem okolí se neustále rozšiřoval. K světovládě potřeboval tisk ovšem infrastrukturu. Jednak pro distribuci od rotaček ke čtenářům, na druhé straně pro přísun zpráv ze světa. To první zajišťovaly celkem dostatečně vlaky a automobily. Pro získávání informací ale byl cval páry na kolejích příliš pomalý. Noviny si brzy osedlaly telegraf a telefon. Platby novinových redakcí telegrafním a telefonním společnostem byly jistě nezanedbatelnou částkou v jejich příjmech. Ale redakcím se vyplatily, mezi novinami od průkopnických časů zuřil tuhý konkurenční boj, ve kterém byla důležitá přesnost a včasnost vytištěných informací. Z konkurenčních důvodů si noviny tehdy nemohly dovolovat příliš šířit dezinformace. Ne že by to po nich nikdo nechtěl - například politici tlačili po dobrém i po zlém, ale integrita novin byl kapitál, který něco znamenal.
Ne tak v diktatuře. Diktátoři nepřipouštěli dezinformace a o tom, co je dezinformace, věděli oni nejlépe…
Ale těm “dezinformátorům” přišla na pomoc technika. Cyklostyl byl něco jako miminko od rotačky, ale každý diktátor ho považoval za nebezpečnější zbraň než kulomet.
Rozhlas a televize
Na rozdíl od papíru je médium rozhlasu značně nedostatkové. Rádiovým spektrem přísně hospodaří každý stát a ty státy ještě podléhají mezinárodní koordinaci ITU (Mezinárodní Telekomunikační Unie). Rozhlasové stanice mají oficiálně státem přidělené kmitočty a z toho plyne určitá podřízenost obsahu vysílání “vkusu” těch u moci. Míra podřízenosti je dána charakterem státu a významností přiděleného kmitočtu.
Pro televizi, mladší sestru rozhlasu, platí podobné zásady, samozřejmě ovlivněné fyzikálními vlastnostmi jimi využívané části spektra, proto se televizí nebudeme zvláště zabývat.
Nezbedné krátké vlny
Zvláštností krátkých vln je, že vysílač je schopen vykrýt území v okruhu “co by kamenem dohodil”, pak se daleko rozprostírá “pásmo ticha” a pak, třeba za několik set či tisíc kilometrů je najednou signál docela dobrý. Okruh posluchačů bude tedy nejspíše na území cizích států. Toho využívaly a využívají stanice, které státy v jejich fokusu považují za prudce dezinformační. Prostřednictvím krátkých vln se vysílají zahraniční programy rozhlasových stanic do zemí, kde je omezená svoboda projevu nebo kde je zavedena cenzura. Například pro Československo před Sametovou revolucí vysílala na krátkých vlnách řada stanic, mezi jinými Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, Deutsche Welle. Reakcí komunistického režimu bylo mimo jiného zavedení tzv. rušiček tj. vysílačů s vysokým výkonem, které měly zabránit příjmu těchto stanic. Protože vysílače Svobodné Evropy pro Československo byly v Portugalsku, musely být dálkové rušičky umístěny v ekvivalentní vzdálenosti, tedy někde za Uralem. O ideologickou ochranu velkých měst pak pečovaly navíc místní rušičky pracující s vlnou přímou, tedy s minimální působností. Na velké město jich muselo být více.
Jeho Veličenstvo Internet
Původně technologie určená pro vojáky (dárek agentury DARPA pro sektor ministerstva obrany USA), vyznačující se velkou odolností vůči porušení infrastruktury, se schopností přímo rakovinného bujení komunikačních uzlů a spojení mezi nimi. V průběhu osmdesátých let začala být postupně uvolňována pro civilní sektor. Mezi prvními uživateli báječné hračky byly vědecké instituce a univerzity. Vědečtí a akademičtí šťouralové začali na poměrně primitivní technologii budovat rafinované nadstavby. Ale pravý boom nastal po úplném otevření internetu veřejnosti.
Technologie Internetu neumožňuje účtování uživatelů podle využití služeb sítě, tedy podle objemu přenesených dat ani podle vzdálenosti přenosu, jak to je běžné například v telefonní síti. Proto se zavedlo jednoduché zpoplatňování podle přenosové rychlosti přípojky. Čím vyšší přenosová rychlost, tím zábavnější hračky mohou být uživateli nabídnuty. A s nimi se sveze také veledůležitý produkt - reklama.
Otevřenost Internetu zdemokratizovala také tvorbu informačního obsahu. Amatérští publicisté mají k dispozici řadu možností, jak dostat své myšlenky na světovou síť internetových nadstavbových služeb (www - World Wide Web) a bohatě ji využívají. A to je právě kámen úrazu. Na své si přijdou i ti, kteří na nějakou publicistiku nemají. Ne, nemyslím finanční prostředky, ty díky superdemokratické technice nejsou prakticky vůbec potřeba. Spíš nejsou zběhlí ve formulaci myšlenek do většího souvislejšího celku. Ti se mohou docela dobře odreagovat glosováním cizích výroků, připomínkami leckdy silně expresivními. Internetový gigant Facebook nabízí komfort až neuvěřitelný. Napište NĚCO a pan Zuckerberg vám to úhledně zarámuje, rámeček dle přání vybarví či ještě nějak zvláště vyšperkuje. A teď se k tomu vašemu výtvoru může kdokoli vyjádřit.
Novodobá církev
V globalizovaném světě začíná převládat jakési novodobé náboženství, vyznačují se bezbřehou tolerancí ke všemu, jen ne k postojům kritickým či vůbec nějak se příčícím ušlechtilým myšlenkám LIBERÁLNÍ DEMOKRACIE. To je asi nejvýstižnější název novodobé církve. Nedejme se mýlit kouzelným slůvkem “Demokracie”. Přízvisko “Liberální” posunulo původní význam téměř do protikladu.
Novodobí inkvizitoři vědí zcela přesně, co je zájmem veškerého člověčenstva, co lidstvo musí dělat, co dělat nesmí a samozřejmě co si má jeden každý človíček myslet a čemu má věřit. A k tomu potřebují účinné prostředky. Jedním z hlavních je kontrola médií. Jenže ta už se díky vyspělým technologiím a komerčním tlakům silně “odvázala”. Obří firmy jako Facebook či Google, poskytující mimo jiné internetové služby, se brání cenzuře, ovšem nechtějí se dostat do klatby novodobých vymítačů. A tak radikální přívrženci novodobého náboženství hledají cestičky, jak postavit hráz šíření kacířských myšlenek.
Ze zkušenosti však víme, že každá hráz časem buď povolí nebo přeteče.
