Nejedná se o posluchárnu Univerzity třetího věku, jak by se k mému roku narození (1946) slušelo. Do téhle třídy jsem se nezařadil svévolně, ale usadila mne do ní jedna nepochybně demokratická parlamentní strana. A to velmi rázně, ani jsem se nestačil podívat na cedulku na dveřích.
Jaképak jsou v té škole vlastně třídy? Přesný seznam nemám k dsipozici, ale ve velmi zajímavém propagačním materiálu se píše o třídách vykořisťovatelských a vykořisťovaných, o třídě dělnické i o maloburžoasii. Píše se o české buržoasii a JEJÍM státním aparátu. To je opravdu na pováženou. A ještě mezi těmito třídami panuje boj. No príma, to za mých mladých let jsme také bojovávali proti sousední třídě vodními pistolkami, flusáním versatilkami a střelbou skobiček. To si docela dobře pamatuju a nebude mi činit potíže se do třídního boje zapojit. Jenže ouha, v téhle škole třídní boj nejsou jen tak ledajaké dětinské hrátky, to je hybná síla dějin! Ale já už nemám tu sílu jako zamlada a nevím nevím, jak těmi dějinami pohnu. Snad abych aspoň nastudoval pravidla boje. Třeba bych mohl, díky nadhledu svých let, poradit, kde se napřít, kde na to vzít pajsr či jiný intrument. To by v tom byl čert, abychom těmi dějinami nepohnuli!
Materiál praví, že intenzita a prostředky třídního boje závisí na charakteru vzájemného vztahu tříd a typu společensko-ekonomické formace. Vztahy mezi třídami mohou být antagonistické, jako mezi vykořisťovanými a vykořisťovateli, ale i vzájemně sladitelné - dělnická třída - maloburžoasie, třídy v podmínkách socialismu apod. Naštěstí ani ty antagonistické vztahy se však už nemusí nutně řešit fyzickou likvidací žáků té špatné třídy, stačí jen pozměnit jejich sociální role. Tomu jsem úplně nerozuměl, ale naštěstí to materiál vysvětluje: Marxismus nehlásá nenávist k individuím, které jsou nositeli rolí reakčních vykořisťovatelských tříd, ale zaujímá nekompromisní stanovisko k těmto samotným sociálním rolím, které musí být nevyhnutelně přetvořeny, a to způsobem, který by umožnil rozvoj individuí patřících dnes k různým společenským třídám. To zní krásně: individuím se přidělí nové role a hned se všichni začnou rozvíjet!
Je třeba připomenout marxistickou tezi, podle které třídní boj přerůstá zákonitě v diktaturu proletariátu. Jde nikoli o nedemokratickou diktaturu menšiny (např. komunistické strany), ale o demokratickou úlohu obrovské většiny společnosti, která v procesu naplňování třídního boje získává nové šance k všestrannému rozvoji. Dochází tak vlastně k nastolení fakticky nejvyšší formy demokracie. Výsledkem je úžasně harmonický rozvoj drtivé většiny společnosti, jak to dokazuje například Castrova Kuba či Chávezova Venezuela.
Je třeba pochopit, že třídní boj opravdu nemusí znamenat krvavý střet. Je to něco trochu podobného jako džihád. To jen zaslepení odpůrci islámu ho chápou jako vraždění nevěřících psů. Trpělivým hledáním na netu jsem se dobral pravého významu toho slova: je to sice boj, ale boj o sebezdokonalení, o zlepšení vlastní osobnosti!
Doufám, že se mi podařilo odbourat předsudky proti fakticky nejdemokratičtější z parlamentních stran a alespoň částečně neutralizovat účinky nestoudné propagandy české buržoazie.
Buď práci pěst - pardon, čest!!!
