Máte už otevřené pivko a připravený kapesník k setření sentimentální slzy? Budeme vzpomínat na výzbroj školáka, rudé šátky, trubky a bubínky, sběr amerických brouků, poslech Laxíku, vystřelíme Sputnika a Lajku, zamíříme mírové balistické rakety na New York.
Školní léta – jako bych v tom haraburdí, co mám v hlavě, našel jakýsi kaleidoskop. Kouzelná trubička, do které koukáš a vidíš sklíčka, korálky a skleněné trubičky přesýpající se do roztodivných obrazců. Objevují se různé výjevy, módy, po kterých jsme šíleli. Střílení skobiček: vezmeš gumičku, na každém konci uděláš očko. Na ukazováček a palec levé ruky nasadíš ona očka. Malý obdélníček papíru stočíš do ruličky, tu přeložíš a nasadíš na gumičku veprostřed. Napneš, zamíříš a …. pal! Nenápadný a tím velmi zákeřný prak. Jeden čas frčely pistolky na vodu. Kdo ji neměl, připadal si jako nahý mezi drsnými střelci Divokého Západu. Spolužák Berger vyjmul z pusy pecku třešně, sevřel ji mezi palec a ukazováček a s nechutně labužnickým šklebem na mne zamířil. Život mi zachránil paprsek vodní pistolky přesně zamířený do jeho pravého oka. Berger se ovšem rozlítil a už jsme leželi na zemi vzájemně se škrtíce a bušíce do sebe. Flusání: Rozšroubuješ patentní tužku versatilku, strčíš trubičku jedním koncem do úst a na spolužáky vyfoukáváš sežvýkané kousky papíru či nabobtnalá zrnka rýže. To je ovšem zbraň dosti slyšitelná a učitelé měli celkem dobrý odhad v lokalizaci lavice, odkud za jejich zády syklo flusnutí. Poplašné patronky. Na koleji po přejetí tramvají (po ústecku „eletrikou“) dají docela slušnou ránu. Podnikavější jich měli větší zásoby a když se chtěli předvést, vysázeli na kolej celý „kulomet“.
Dalo by se toho napsat spousty, ale nevycválaná mládež byla vedena k vyšším ideálům. K tomu sloužila organizace Pionýr“. Bílé košile, šátky rudé. Na parádách bylo vidět ty muzikální a nejlepší s trubkami a bubínky. Tátovi ty instrumenty nějak připomínaly Hitlerjugend, ale pionýři byli vzděláváni k budování a obraně vlasti a k lásce k Sovětskému Svazu.
Ve škole a v Pionýru zvlášť jsme se dovídali úděsné věci o zákeřných „imprálistech“, kteří nabízejí dětem otrávené bonbóny, posílají přes hranice balóny s letáky a vysazují na naše bramborové lány amerického brouka – mandelinku bramborovou. Mandelinka měla na sobě zlověstné pruhy, snad více než americká vlajka, a školní mládež mařila plány agentů sběrem těchto záškodnických brouků.
Ale ten útok na hráz socializmu byl ještě komplexnější: z éteru k nám doléhala západní hudba, tak nepodobná budovatelským písním, které lahodně zaznívaly z našich vysílačů. Laxík, to byl ten pachatel. Středovlnná stanice Radio Luxembourg spotřebovala snad polovinu energetické produkce maličkého velkovévodství a zaplavovala slušnou část Evropy svým mimořádným vysílacím výkonem. Muzika a reklamy, reklamy a muzika. Ó ventr sex, gou mačiné zpívali výrostci školení v ruštině, ale angličtiny naprosto neznalí. Kdyby vám to nic neříkalo, tak to byl tehdejší hit Když svatí pochodují.
A tu najednou sputnik. To byla bomba. Píp, píp, poslouchali jsme z rádia.Úžasný úspěch sovětské vědy a techniky. Američtí imperialisté vypustili tři roky nato družici Echo, což byl vlastně jakýsi balón s vodivým povrchem, který odrážel rádiové vlny. Zkoušeli průchod atmosférou a kdovíco ještě. Ale bezohlední imperialisté svojí družicí způsobili těžké problémy rádiovým posluchačům: jak jsme byli informováni našimi seriózními médii, po celém světě se míchala rádiová vysílání různých stanic, jsouce odrážena zlotřilou družicí na Zem.
Ale ještě dříve, než Američané začali provozovat svoje ohavné rejdy ve vesmíru, zalétal si okolo Země sovětský psík Lajka. Sovětští mužici/vypustili družici/Lajku do ní nacpali/nažrati jí nedali – zpívali jsme na melodii Elvisova rockenrollu. Lajka ovšem žrádlo nepotřebovala, protože vzduchu měla na kratší dobu než stačila vytrávit.
Z rádia bylo slyšet každou chvíli o tom, jak imperialističtí štváči řinčí zbraněmi, ale na sovětské nemají. Uspořádejme mezinárodní střelnici, a tam se uvidí, kdo má globální rakety a kdo ne, navrhl Američanům kulaťoučký plešaťoučký sovětský vůdce. Hej Ameriko, dej Ameriko/svým generálům věděti/v zimě i horku/až do Ňú Jorku/rakety naše doletí, zněla milá optimistická písnička z rádia.
