Teda, tomu Kuželovi asi straší ve věži: co má společného Izrael se Slovenskem? No, něco podobného by se možná našlo: Státeček evropského stylu v nepřátelském arabském moři na jedné straně a nějakou tisícovku kilometrů západně jiný státeček severně od trošíčku expanzionistického souseda - to by snad mohla být jakási analogie. Ale na tuto notečku teď hrát nebudeme.
Dost daleko na východě chystá Goliáš svůj kyj, kterým hrozí zaplácnout malého Davídka i jeho lid jako mouchu. Celý svět ho sleduje se vzrůstající nervozitou, neboť tuší, že po rozplácnutí Izraele (kteréžto by samozřejmě všechny slušné státy světa odsoudily ostře vyváženou rezolucí) by se začal rozhánět i po těch ostatních státech, které, ať už si to připouštějí či nikoli, patří do království Satanova.
Satanské státy začaly vymýšlet, jak na Goliáše. Správně tuší, že odepření rafinovaných lahůdek evropské kuchyně mu ruce nesváže, ani kolena nepodlomí. Bez ruského kaviáru se obr také obejde a tvrdší sankce by už vyvolaly mezi slušnými státy nesoulad a nakonec by k tomu omezily již tak skrovný přísun peněz z exportu. Tak co s tím? Možná nejlepší by bylo silným hlasem odrazovat Davídka od sahání po praku, ale nenápadně mu podstrčit nějaký ten oblásek. Tak se už ostatně stalo s Goliášem iráckým (viz Wiki). Z nějaké hlášky na Hlasu Ameriky či na Svobodce v té době jsem vyvodil domněnku, že Francouzi dodali Iráku reaktor a Izraeli pošeptali, jaké bomby jsou na jeho likvidaci potřeba.
Přenesme se nyní nějakou tisícovku kilometrů na západ. V Evropské Unii Goliáš (zatím) nevyrostl. Zdejší potíž se jmenuje spíše Otesánek. Není nijak zvlášť svalovitý, ale problém je v tom, že sbaští, na co přijde. Nejvíce mu jdou k duhu Eura. Ještě větší hrozba je v tom, že Otesánek šíří svoje geny i mimo své teritorium a země třeba oddělené velkou geofrafickou vzdáleností, ba i mořem, mohou snadno zmutovat v nové Otesánky. Seriózní a výkonné státy mají z Otesánka veliký strach, ale přestat s krmením si netroufnou. To by přece bylo tak nehumánní! Už dávají na hromadu mohutnou krmnou dávku, do které má přispět každý stát eurozóny. A další spižírna pro otesánkovské mutanty se chystá. Ale háček je v tom, že každý stát hlídá žárlivě, aby nemusel dát víc než ostatní, tedy v poměru k jeho velikosti. A když se některý ze států uleje, všichni bez řečí shrábnou jimi nachystané krmivo zpět.
No, to by bylo přece řešení! Teď jen aby se našel malý evropský Davídek, který si troufne krmení nenasypat. Idú chýry, že by to mohla byť aj taková šikovná dievčica od Dunaja. A co se stane? Inu sáhne se k osvědčené taktice: Dívenku budou všichni nabádat, aby se zachovala solidárně, třebas poslední náušničky do zastavárny dala, jen aby měla na krmení. Ale potají budou zatínat pěsti a říkat: Ivetko, nevzdej to, vydrž!!!
