Tomík je pes nadmíru živelný. Ačkoli by věkem patřil do psího důchodu, je přímo nabit energií. Miluje dlouhé vycházky, tak mu je dopřávám. Přišel jsem na to, že díky němu přijdu do míst, kam bych se jinak nevypravil a vidím je jinýma očima, než jakýma se dívám, když jdu sám.
Tehdy jsme si vyrazili na Ládví - jeden z nejvyšších kopců na území Prahy. Pár kroků od metra se Tomk rozběhl za dobrodružstvím.
Zakrátko byl ve svém živlu - v divočině:
Lov byl vždy jeho vášní, a tady přeci sakra musí nějaká kořist být!
Ale moc toho nebylo, nakonec musel vzít zavděk veverkou, a i ta mu zcela nesportovně utekla na strom. Z rozčilení dostal žízeň - a já sklerotik jsem zpomněl vzít pití. Naštěstí si Tomík poradil.
Abych dopřál Tomíkovi také drobet osvěty, zamířil jsem k hvězdárně, která se nachází na severním svahu kopce. Cestou jsme procházeli zajímavými místy, jejichž obrazovou krásu Tomík nejspíš přliš neocenil.
Toužebně vyhlížel něco zajímavějšího.
Ale Tome, tohle tě bude určitě zajímat: podívej, to je hvězdárna. Dá se tady koukat na hvězdy, na sluneční skvrny, pořádají tady zajímavé přednášky.
Že ti to nic neříká? Ach jo, jsi tvor přízemní a přízemním zůstaneš. Tak se aspoň podívej do krajiny. Je tu vidět hezky daleko směrem na sever, Říp jako na dlani, Sedlo nad Úštěkem je taky vidět docela dobře a Bezdězy se taky noří z mlhavého ovzduší. Musíme sem zajít, až bude lepší viditelnost.
Pak si třeba vezmu delší sklo, než je moje oblíbená pětatřicítka. Pardon, tomuhle rozumějí fotografové, kteří vědí, že mluvím o objektivech. Jo a taky Tomík, alespoň myslím. Když se obírám svou fotgrafickou výzbrojí, vypadá, že ho to docela zajímá.
