Pravda, lež, propaganda

V době sílící informační války se mluví o potřebě identifikovat lživé informace a bránit jejich šíření. Ale někdy je dosti těžké určit, co je skutečně lživá informace. 

Co je pravda? 

Na tuto otázku existuje odpověď stručná a jasná: Máloco. Bohužel nás tento výrok může pobavit, ale nikoli uspokojit. Pokud by byl dostatečný, pak bychom vystačili s výčtem jasných a zjevných pravd. 

Věc je však složitější. Osobně se mi zamlouvá přístup pokorný a netrivializující, přístup pozitivistický:

Pravda je prostě realita

Bůh prý se představil slovy: "Jsem, který jsem".  Vypůjčme si tuto svrchovanou moudrost a řekněme, že pravda je to, co je.  Prostě realita. Například Vesmír. Ten skutečně (snad opravdu) existuje. Podle některých teoretických fyziků jich je dokonce hned několik. A že nejsou žádní troškaři, tak prý klidně nekonečně mnoho. 

My, obyčejní lidé s nohama na zemi a hlavou o pár desítek centimetrů výše, vystačíme s pouhým neskutečně maličkým výsekem této reality. Zajímá nás především, co se děje v našem nejbližším okolí, tedy v rodině, obci, zaměstnání. Teprve v pohodlí na gauči rozšíříme svoje úvahy třeba na úroveň státu či dokonce světadílu nebo i celé planety Země. Ale vždy budeme uvažovat jen o některých aspektech dotčeného výseku reality. 

Příprava výletu, válečného tažení, a jiných kratochvílí

Když budeme plánovat výlet do některé oblasti, tak nejspíš nebudeme studovat do hloubky geologické složení, výskyt živočišných druhů, historii území od dob lovců mamutů. Zato si zjistíme, jaké tam jsou lesy, možnosti koupání v létě či běžkování v zimě, hustotu a kvalitu hospod a řadu dalších věcí, které ovšem tvoří dohromady jen velmi abstraktní MODEL reality. Slovo "abstraktní" zde znamená oproštěnost od detailů či jevů, které nejsou pro daný účel důležité. Vědci postupují vlastně stejným způsobem: snaží se vyhmátnout důležité rysy zkoumaného jevu. Teprve když jim v testech jejich modelu začne něco dávat nečekané výsledky, dojdou k závěru, že některý faktor "abstrouhali" neoprávněně a snaží se přijít na to, který to může být a kterému se budou tudíž muset věnovat "nad plán". 

Pokud nám někdo lokalitu vylíčí výstižně a my se vrátíme z výletu plni krásných zážitků, pochválíme ho za pravdivou informaci. 

Pokud řekne toto všechno zcela poctivě, ale "zapomene" uvést, že je tam neprůchodná bažina, uvědomíme si, že pravda, postrádající některé důležité informace, je vlastně lež.  V případě válečné operace je takový nedostatek informace doslova smrtící.

Vědomé zamlčení podstatných informací či dokonce poskytnutí informací, které jsou v zásadním a podstatném rozporu se skutečností, je chápáno jako lež.

Pravda subjektivní 

Lež, o které byla řeč výše, však není pravým opakem pravdy. Kdyby byla, stačilo by vyloučit všechny vědomé lži a měli bychom čistou pravdu. Tak to ale není. 

Podívejme se na na úsloví "každý má svou pravdu". Je to v rozporu s premisou, že Pravda je Realita, a tudíž pouze jedna. Ta je nekonečně široká a nekonečně vzdálená lidskému poznání. Ale je to běžně akceptováno a vlastně stačí říci, že ta subjektivní pravda je jakýsi model reality, který si každý jedinec vytváří postupně sám na základě vlastních zkušeností a z informací, které obdrží z okolního prostředí.

A co lež?

Lež je v tomto pojetí také model reality, který člověk vytvořil z toho svého, ovšem s určitými deformacemi. Něco podstatného z něj vypustil, něco přidal či přetvořil v pravý opak toho, co si myslí. Většinou chce druhého přivést k jednání, ze kterého má sám prospěch, jedná se tedy o podvod. Jindy chce toho druhého prostě poškodit, ublížit mu. Najde se i lež, která má naopak druhému nějak pomoci, třeba lež milosrdná.

Propaganda pracuje za vás!

Pokud chcete vést člověka mylnou cestou životem dlouhodobě, museli byste mu na každém kroku předkládat nový a nový klamavý model. To by bylo velmi pracné a v praxi nerealizovatelné. Daleko efektivnější je dovést jej k tomu, aby si vypracoval sám vidění světa, jaké mu chcete vštípit. Jak to udělat? Vzpomeňme, že svůj model světa si člověk buduje z velké části na základě informací z okolí. Potíž je v tom, že na jedince doléhá velké množství informací různorodých, vzájemně často protichůdných. Člověk myslící si vybuduje na základě svých zkušeností jakousi filtrační membránu, kterou propouští informace podstatné a ty nepodstatné či přímo matoucí nechává vně. 

Právě tato membrána je cílem úsilí propagandistů. Je třeba jasně ukázat občanům, které informace jsou škodlivé a dezorientovaný člověk sám zacelí místa, kudy takové škodliviny mohou pronikat. Zároveň je třeba otevřít široké průduchy ve směru informací korektních, ideově správných, konstruktivních. 

Souboj propagand

Může se stát, že naše pečlivě pěstované stádečko začne ovlivňovat cizí, nepřátelská propaganda. Pak je třeba ovečky ochránit, pokud možno imunizovat. Nejlepší metoda by asi byla otevřeně vyložit a následně analyzovat nepřátelskou propagandu a dokázat, v čem je chybná. Tady se ovšem dostáváme na tenký led: ovečky by mohly nahlédnout, že v důkazech proti tvrzením nepřátel argumentujeme ne zcela logicky nebo v rozporu se zkušenostmi starších a světa znalejších ovcí. 

Pak je třeba nasadit metodu jednodušší, a přesto dostatečně účinnou. Převyprávíme vývody nepřátelské propagandy téměř pravdivě, ale výběrově. Zdůrazníme některé okrajové úlety a budeme je prezentovat jako stěžejní body, zatímco ty závažné potlačíme. Vyvrácením těch několika úletových bodů pak  snadno přesvědčíme většinu oveček, že to, co slyší z druhé strany, je nesmysl jako celek.

Aby bylo jasno

Je třeba říci, že popisované metody nemají nic společného s metodami konkrétních států. Jedná se postupy užívanými v hypotetickém státu Propagandistánu.

O informační válce mluví daleko konkrétněji tento článek.