Možná se podivíte, ale mezi ošidné termity patří i tak notoricky známý pojem jako je demokracie. Jen si vzpomeňte, alespoň vy dříve narození, jak jste jej chápali v době před sameťákem, a jak jste si jej užívali pár let po revoluci. Pak přišla blbá nálada a jeho chuť poněkud zhořkla. A víte, jak demokracii vnímají lidé v starých západoevropských demokraciích? A co si od demokracie slibují bouřící se Arabové? Co na ni říkají Číňané?
To jsou otázky značně ošemetné, a kdybych se pustil do jejich rozebírání a zodpovídání s naprostou vážností, brzy bych se ocitl ve výše zmíněném rizotu, tedy hezky česky v rejži.
Tak aspoň popovídám o tom, jak se mým současníkům jevil tento pojem za mého života. Bylo majstrštykem komunistických novinářů, že se jim podařilo postavit pojem demokracie na hlavu. Vrcholná demokracie panovala pouze v Sovětském svazu a jeho guberniích, pardon, u jeho přátel na věčné časy. V té druhé, temné části světa panoval útisk a bezpráví. Demokracie tam byla jen pro boháče. A kapitalista, to byl odporný tlusťoch ve fraku a s cylindrem na hlavě. V jedné ruce třímal doutník tlustý jako kočičí ocas a v druhé krk vychrtlého dělníka.
Pražské jaro v osmašedesátém pojem kapitalismu ani moc nerehabilitovalo. Lidé se nadchli pro SVOBODU, ve kterou věřili a užívali si najednou chytrých a zajímavých článků v novinách, vtipných divadelních her, ale i vtipných politiků(!). Demokracie, alespoň jak jsem to vnímal, splývala tehdy se svobodou.
Pak obrněný šok roku osmašedesátého a léta temna. Když černé mraky malinko prořídly, lidé dohlédli i kousek za hranice. Občas se někomu poštěstilo zajet na dovolenou do Jugoslávie, semtam se někdo dostal služebně do kapitalistické ciziny. A demokracie začala dostávat jasnější obrysy. Ano, vypadala především jako plné regály v báječných obchodech Neckermann a Quelle.
A najednou, téměř nečekaně, padla zeď, ostnatý drát šel do sběru a perspektivy se projasnily. Vidím všude samé krámky a bútiky s krásným zbožím, líčila svou vizi v rozhlasovém pořadu disidentka z osmašedesátého. Jiní se viděli v čele vlastních firmiček a ještě jiní se dostali do vedení či vlastnictví velkých společností. Podnikání se začalo rozbíhat a lidé bohatli. Tedy někteří více, někteří méně a jiní na tom byli hůře než před revolucí. Lidé časem přestali být fascinováni parlamentem složeným z lidí nejrůznějších názorů a zájmů, tak nepodobným komunistické mašinérii na jednotné hlasování, a začali být znechuceni politiky, politickými stranami a snad i politikou jako takovou. Zastupitelská demokracie se začala jevit jako rejdiště chytráků a vyžírků a lidé začali věřit na iniciativy ad hoc vytvořených sdružení nebo dokonce demokracii přímou, osvobozenou od darebáků sledujících jen vlastní zájmy.
O kvalitě demokracie lidé pochybovali snad od jejího vzniku, tedy již ve starém Řecku. Jak dopadly volby? Špatně, jako obvykle zvítězila většina, nikoli ti nejlepší, zaznělo v dialogu řeckých mudrců. A novověká forma demokracie tento problém nijak neodstranila, ba začaly se objevovat další a další slabiny. Snad nejhorší to bylo ve válečné situaci. Tváří v tvář expanzivnímu frajtrovi s knírkem demokracie zcela selhaly a jejich zaváhání stálo milióny životů. A když už kolébce moderní demokracie začalo velmi akutně téci do bot, odložilo hrdé království demokracii k ledu a nastoupila vláda tvrdé ruky.
Takže co to vlastně je, ta demokracie? Přemýšlel jsem o její funkci, jejích výhodách a slabinách, a nakonec došel k závěru, který mi zajisté vynese vlnu nesouhlasu od čtenářů. Ale budiž, píchněme do vosího hnízda. Demokracie je, podle mého názoru, hlavně nástrojem k udržení sociálního smíru. Nic moc více a nic moc méně.
S tím by určitě nesouhlasili Američané, kteří jsou přesvědčeni o tom, že demokracii je třeba dopřát každému národu, ať si to přeje či nikoli. Demokracii považují za rostlinu, která může vzkvétat v jakémkoli postředí. A kupodivu jim dávají zapravdu i národy, které nikdy neměly ani náznak demokratických tradic. Většina bouřících se Egypťanů asi očekává od demokracie vzestup životní úrovně, jako by demokracie sama dokázala zaplnit regály obchodů. Ambiciózní islamisté ovšem vidí v demokracii nástroj, jehož pomocí se relativně klidnou cestou uchopí moci. Dá se očekávat, že zakrátko se prostomyslní Američané nebudou stačit divit.
A co moudří Číňané? Ti vědí, že jen oni kráčí Cestou, ale nepřestávají sledovat dění na periferii Podnebesí. A tak zaregistrovali, že barbaři s velkými nosy vzývají jakousi demokracii. Brzy pochopili, že něco takového nemá nic společného s konfuciánskými tradicemi. ale rozhodli se to dětinům nijak nevymlouvat. Dokonce si vytvořili pro ten pojem vlastní slovo. V češtině se dá foneticky přepisat zhruba takto: "pche".
