Taky vám občas připadá Evropa jako puberťák? Že ne? No tak dobře, ale nechte si povědět, proč já mám takový dojem. Ze zkušenosti, kterou jsem učinil sám se sebou, s dětmi vlastními i vyženěnými, vím, že v určitém věku, kterému se odborně říká telecí léta, člověk neoplývá trpělivostí.
Náctiletý před sebou vidí svět široký a přepestrý, chce zkusit to i ono. Většinou nevydrží dlouho u toho ani onoho. A hned zkouší další. Pravda, občas se do něčeho zahryzne s vytrvalostí až nepochopitelnou. Například když zjistí, že objektu erotických tužeb zaimponuje třeba hrou na hudební nástroj. Ale někdy ho jen tak okouzlí filozofie či poezie a vášeň k nim mu dodá takovou image, že nakonec i nějaké erotické objekty procitnou a zvábeny vzdechnou: ty seš dobrej!!!
Evropa byla velmi plodná. Filozofové starověkého Řecka si hráli se slovíčky, a nad velikostí jejich myšlenek žasneme podnes. Helénští dramatikové vyhmátli ve svých dílech lidskou duši tak, že k nám promlouvají, jako by byla napsaná včera. Antičtí geometři vymysleli takové špeky, že až v sedmnáctém století se přišlo na to, že to je neřešitelná ptákovina (kvadratura kruhu, duplikace krychle, trisekce úhlu).
A tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Velociped, parní stroj, demokracie. Moc toho bylo. Leccos se vyzkoušelo, a hned se to začalo předělávat.
Naštěstí máme také příklad zažrání se do jednoho tématu. Je moc dobře, že se Evropa takto dala do vědy. Vybrousila vědeckou metodu poznávání světa, která je daleko úspěšnější než kterákoli jiná. Snad díky tomu každý vynález byl zasazen do celkového kontextu, stal se součástí jedné velkolepé stavby. Staří Číňané vymysleli úžasné věci, jako třeba papír nebo střelný prach, ale vždy to byly jakési solitéry bez další návaznosti. Asi jako když slepé kuře najde zrno. Kuře nesmírně pilné a vytrvalé. Kuře asijské.
Je zajímavé, jak Evropa naložila s trhem. Ten se rozvíjel od nepaměti, ale ve středověku na něj začali vymýšlet regulace. Ve městech se zavedly cechy, které ukládaly velmi přísná omezení na to, kolik řemeslníků smělo podnikat a za jakých podmínek. Časem se přišlo na to, že přílilš omezují rozvoj konkurenčního prostředí a technologický rozvoj. Byly zrušeny v devatnáctém století a tím mohlo dojít ke vzniku průmyslu a kapitalismu. Svoboda od omezení přinesla svobodu k podnikání. Podnikatelé si čile konkurovali v umisťování svých produktů na trhu, ale o pracovní sílu zprvu nijak soutěžit nemuseli, alespoň ne o tu nekvalifikovanou. Ti nejchytřejší si pracovní sílu pěstovali. Velkým příkladem byl Tomáš Baťa, který jednak zvyšoval kvalifikaci nadaných pracovníků a usiloval o jejich kariérní rozvoj, na druhé straně se snažil, aby i ti nepříliš schopní byli spokojeni a dobře zajištěni. Díky této své politice získal velmi silné postavení na trhu a při volném běhu věcí by se zajisté jeho strategie rozšířila jako nejúspěšnější. Jenže lidé neměli trpělivost nechat kapitalismus jeho vývoji a rozhodli se mu nasadit otěže. Regulace a potlačení tržních principů se osvědčily v tom, že utlumily turbulence překotného vývoje a nejistoty z něj plynoucí, ale na druhé straně jej zbavily jeho energie. Kapitalismus selhal, volají ti, co mu podřezali žíly. Kapitalismus je křehký, hlásá mladý nadějný ekonom Tomáš Sedláček a navrhuje podpůrnou léčbu, která ho dorazí.
To, co se stalo s kapitalismem, je příznačné pro vývoj v celé Evropě: donedávna probíhal živelně, za konkurence různých států. Každý přispěl svou troškou, některý chvíli vedl. Ale vývoj to byl bouřlivý, cena pokroku byla obrovská. Dvě světové války, neméně krvavá revoluce v Rusku. Teď zvítězila snaha o vyloučení turbulencí, sjednocování úrovní v jednotlivých státech. Na druhé straně se projevil stesk po různosti, což možná bylo příčinou vzniku postmoderny. Postmodernisté nechtějí konkurenci různých směrů a názorů, chtějí je jaksi promíchat a čekají, že z bublání směsky vzejde něco nového, oslnivého. S tím může souviset i trend multikulturosti - místo konkurenčního boje mírové obohacování jedné kultury druhou. Muslimové o tom vědí své a smějí se pod vousy.
Zdá se, že si Evropa chce ponechat elán mládí, ale zároveň ho krotit moudrostí stáří. Výsledkem bude pravděpodobně pošetilá stařenka hrající si na rozverné děvče. Pokud se pokusí o harmonický vývoj, nejspíše se zavine jako diluviální šnek (vypůjčeno od V. Párala).
Zcela jinak na to jde Čína - vrací se ke konfucionistické moudrosti, usilující o harmonii, ale převezme to, co uzná za nejcennější plod evropské civilizace - vědeckou metodu. Nejdříve ze všeho si vybuduje silnou a neotřesitelnou pozici metodami, které poražení označí za nesportovní a ohavné. A pak si bude velmi bedlivě hlídat podvratné myšlenky, které by mohly harmonii ohrozit. Další vývoj bude mírný a v mezích konfucionistického zákona, ale stabilní.
Přehled blogu
