oznámil Havel národu na svém obřím billboardu v Holešovicích. Zprvu mne napadlo, že je to informace poněkud nadbytečná: do voleb kandidují samí moudří, počestní a do morku kostí poctiví lidé, jak praví volební plakáty, takže nějakého mafiána či šejdíře by expresident volit nemohl, i kdyby chtěl.
Pak jsem si ale uvědomil, že stejně počestní, demokraticky zvolení zástupci lidu vyhloubili tunel, proti kterému jsou všechny dosavadní jen krtčími chodbičkami. Tunel, kterým potečou naše peníze do německých penzijních fondů, k čínským investorům a také do kapes domácích podnikavců, kteří využili obrovské výhody, jež se jim naskytla. Mluvím o zákonu na podporu výroby energie z obnovitelných zdrojů, který schválili poslanci všech tehdejších parlamentních stran s výjimkou ODS. Marně si lámu hlavu, zda příčinou byla jejich špatná informovanost, ideologická zaslepenost nebo prostě jen obyčejná lidská tupost. Ani se mi nechce věřit, že by v tom mohla hrát roli touha po vlastním obohacení.
Z médií se zkoprnělí voliči dozvídají, co je v nedaleké budoucnosti čeká: zvýšený účet za elektřinu, ale i za běžné výrobky včetně potravin, neboť na jejich výrobu je potřeba drahá energie. Krachující podniky závislé ve velké míře na elektřině, převody výroby do jiných zemí a z toho plynoucí nezaměstnanost.
Současná vláda se bude snažit nadcházející problémy minimalizovat, jak jinak než státními zásahy a regulacemi. Je zřejmě železným pravidlem, že každý zásah shora do tržního prostředí má za následek řadu jiných výsledků, než byly ty zamýšlené a které pak vyžadují další a další zásahy. Podnikatelé pak musí věnovat velkou část úsilí hledání způsobů, jak čelit regulacím, zákazům a omezením, které se na ně valí a málo sil jim zbývá na vlastní podnikatelskou činnost.
Zatímco vláda přemýšlí, co s tím zatraceně horkým bramborem, nachází lid ve své prostopravdě zaručeně účinná řešení. Z diskusí na netu jsem se dověděl, že by třeba stačilo, aby ČEZ odstavil svoje fotovoltaiky. Jenže výrobní divize ČEZu je podnik jako každý jiný, těžko mu přikazovat, jak elektřinu vyrábět. A distribuční divize ČEZu mu musí platit za elektřinu tak, jak stanoví zákon a příslušné vyhlášky. Pro distributora je nejcennější energie, která přichází na požádání, tedy v době špičkové spotřeby. Pak je to energie, která je dodávána podle předem sjednaného harmonogramu. Dále energie, přicházející nepřetržitě. Pak dlouho nic, a nakonec energie, která přichází, kdy se jí zachce. Pokud by bylo podniku ČEZ-distribuce dovoleno chovat se racionálně, platil by zdaleka nejvíce špičkovým zdrojům, jako jsou elektrárny s přečerpávacími nádržemi a nejméně fotovoltaickým a větrným elektrárnám. Za to, že distributorovi vnucuje stát sebevražednou cenovou politiku, dovoje mu zase účtovat odběratelům vyšší ceny.
Dalším návrhem z lidu bylo prostě ČEZ donutit k nižším cenám elektřiny pro spotřebitele prostřednictvím pák, které stát má jakožto většinový akcionář. Stát by tedy měl nutit svůj podnik, aby chránil občany před následky jejich špatného rozhodnutí ve volbách. Zní to absurdně, ale občan sociálně pečovatelského státu považuje za zcela normální, že mu stát pomůže, když se vlastní vinou dostane do problému. Jestliže se nechá nalákat nějakou pokoutní spořitelnou na fantasticky vysoký úrok a svěří jí celoživotní úspory, načež spořitelna zkrachuje, je přece tak krásně sociální a solidární, když stát takto postiženým nešťastníkům jejich ztrátu nahradí. Samozřejmě z peněz těch, kdo jednají rozumně a zodpovědně.
Je to vlastně velké povzbuzení do nadcházejících voleb: ať zvolíme, koho chceme, laskavý stát se nakonec postará, abychom si špatnou volbu neodskákali.
