Při toulkách po facebooku jsem narazil na termín “gretenismus”. Na serveru Čeština 2.2 jsem našel vysvětlení: “ideologické, technicky i ekonomicky nepodložené požadavky; podle švédské klimatické aktivistky Grety Thunbergové“
Ať už je ten zvláštní název hoden zavržení jako něco nepřijatelně nekorektního či ocenění, coby docela vtipný výtvor “smějících se bestií”, donutil mne k zamyšlení. Je zbožňování Grety Thunbergové široce rozšířené mezi mladými lidmi naší civilizace? A hned další otázka: Je to fenomén pouze eurounijní nebo se týká celé západní civilizace? Tato pochyba vyplývá z mé víry v americký pragmatismus, který si nakonec dokáže poradit s lecjakými absurditami.
Jaké pocity a jaké ideály má mládež v EU? Muselo se jí dotknout selhání ambiciózních plánů ve stylu známém pamětníkům, tedy ono socialistické “dohnat a předehnat”. Jak se dívat na Lisabonskou strategii, jejímž cílem bylo, aby se do roku 2010 Unie stala „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“? Málokdo asi má pocit jízdy v ekonomicko-technickém expresu na špici světového vývoje.
Kde se nedostává na hmatatelných výsledcích, je možnost soustředit se na hodnoty duchovní. Problém je v tom, že Evropa se od dob Osvícenství postupně odpoutala od svých náboženských kořenů. A teď je dokonce konfrontována s náboženstvím, které obrovským rozmachem dobývá svět. Bylo by tedy řešením nabídnout něco nosného, inspirativního. Ne již na bázi klasického monoteistického náboženství, ale je třeba najít náhradní božstvo. A to je naštěstí po ruce: stejný proces, který vytěsnil Boha, vynesl na piedestal mocnou sílu - vědu. Vědou se zaštiťuje kdekdo: politici, sociální inženýři, ... a dokonce třeba příslušníci zcela opačného tábora, homeopati operující kvantovou fyzikou(!).
Věda se nabízí jako nástroj ulehčující lidem život a v poslední době i nástroj na odvrácení zhoubných následků onoho ulehčování.
Vynořila se obava, že lidstvo tímto ulehčováním a zpříjemňováním života ohrožuje samu Zemi, na které žije. A co může být důstojnějším cílem pro mladé idealistické lidi než péče o záchranu celého lidstva nebo spíše celé planety?
Vědci (ti “osvícení”) došli ke konsenzu, že více než přírodní vlivy, samo naše Slunce nevyjímaje, ovlivňují klima lidé svojí činností, obzvláště produkcí vybraných skleníkových plynů. Píši “vybraných”, protože jedním z nejvydatnějších je vodní pára, která ovšem dostala milost. Snad nejhůře dopadá v očích zachránců planety životadárný oxid uhličitý.
Když se spojí mladistvý zápal s vírou v paradigma o zničujícím vlivu lidstva na biosféru, nastanou pravé dostihy v nápadech, jak katastrofě zabránit. Trochu to připomíná Hrabalovy Postřižiny, kdy krásná paní správcová se chopila rozšířené módy zkracování tak vášnivě, že zkracovala to či ono, šaty, nábytek, kupírovala milovaného psíka, který pak musel být utracen. Ale co bylo snad ještě horší, nechala si ustřihnout své nádherné vlasy, které všichni obdivovali a pro které ji manžel nesmírně miloval.
Tak i dnešní fanatici se předhánějí v nápadech, jak likvidovat nešťastný oxid uhličitý, jak ještě více omezit jeho vznik coby odpadního produktu. Jejich fantazie je nevyčerpatelná, ale zatímco se snaží většinou tvářit jako zastánci střízlivého rozumu, ba dokonce vědy, přišel někdo, kdo dodal ingredienci, která dosud v diskusi o korekci klimatu chyběla: obrovské charizma, pramenící z téměř nábožného vytržení, hlas světice jako trouby nebeské.
Toto prolnutí víry v nezkorumpovatelnost vědy, snahy o racionální uvažování a zároveň středověké iracionality je pravděpodobně jevem natolik zvláštním a významným, že si snad zaslouží nějaké citově neutrální pojmenování.
Pokud možno vědecké. ;-)
