- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V městě Mekce, v dnešní Saúdské Arábii, se narodil roku pětistého sedmdesátého bystrý chlapec jménem Mohamed. Jak přicházel do let, začalo jej hnísti , že jeho lidé jsou cháska bez kázně, rozdělená do svářících se kmenů a vyznávající různá božstva či bůžky, zatímco v nedalekém sousedství okusili lidé sílu nábožentví boha jediného. Ten solitérní a všemocný Búh dal Židům sílu vymanit se z područí mohutného Egypta. Ani po jejich pozdějším přemožení Římem jejich náboženství nezaniklo a navíc se vytvořilo nové silné společenství jeho vyznavačů skrze Ježíše.
Mohamed se ovšem nespokojil s rolí šiřitele některého z těch dvou zavedených náboženství. Rozhodl se dát svému lidu něco nového, lepšího.
Šel na to velmi mazaně: židovské a křesťanské náboženství nezavrhl, přihlásil se ke stejnému bohu, o kterém píše tóra - hebrejská Bible. Ten Bůh, jehož nazval Alláhem, sděloval lidem svoji vůli prostřednictvím vybraných jedinců - proroků. Prvním takovým prorokem byl Abrahám neboli Ibrahim. Dalším pak Mojžíš a nakonec Aramejec Ježíš. Toho ovšem zbavil jeho božství, rozhodně neuznával trojjedinost boží, která darmo mátla lidem hlavy. Kupodivu ale nezpochybnil neposkvrněné početí Panny Marie. Ježíš byl v jeho pojetí jen jeden z řady proroků. A ta řada pak měla svého vítěze. Jím byl, světe div se, právě Mohamed. On byl prorokem nejen nejlepším, ale i posledním. Pokud přijdou nějací proroci po něm, budou to proroci falešní. Tímto tahem, tou prorockou definitívou, uzavřel vývoj monoteistických náboženství a islám postavil na jejich vrchol.
Muslimové považují Bibli, a to jak židovskou, tak i křestanskou, za posvátné knihy, které patří i k základům islámu. Křesťany a židy pak označují jako Lid Knihy, kterému “se dostalo Písma před muslimy”. S židy mají pak mnoho společného. Některé věci pramení z vývoje náboženství ve stejném životním prostředí. Oba pouštní národy došly například k tomu, že mužům v poušti je při nedostatku vody k hygieně docela prospěšná obřízka, nebo třeba že horké podnebí vyžaduje obezřetné nakládání s potravinami. To se pak rozvinulo do náboženských předpisů - košer na jedné straně a halal na druhé.
Protože jsem člověkem vícero knih, ovšem s výjimkou těch pravých, zauvažoval jsem o tom, jak se dívají muslimové na nevěřící. Pohleďme na věc ze stránky velice praktické - manželství muslima s nemuslimkou. To je upraveno z hlediska nábožensky- právního tzv. fatwou.
Šejch ‘Abdus-Sattar Fathalláh As-Sa‘í, profesor Výkladu Koránu a koránské vědy z university Al Azhar se staví k otázce smíšených manželství a k výchově dětí z těchto manželství takto:
(viz).Všimněme si, že ctihodný šejch nezakazuje manželství muslima se ženou nevěřící. Určitě to však není dáno jeho bezbřehou tolerantností, ale prostě mu taková eventualita vůbec nepřišla na mysl. Rovněž je zajímavý pohled na výchovu dětí. V islámu se příslušnost k náboženství dědí po otci, židovství se naproti tomu dědí po matce. Otec má zodpovědnost za výchovu dětí k islámu, a tuto povinnost bere i ten sebeemancipovanější umírněný muslim velice vážně. Nejedné české dívce tato náboženská zarputilost uštědřila hodně tvrdou životní lekci.
Současný papež se vyjadřuje vůči islámu velmi vstřícně. Je otázka zda se může rozvinout nějaký zajímavý dialog. Obávám se, že muslimové se na něj budou dívat jako na docela dobrého věřícího, který však nějakým nedopatřením vsadil na méněcenného proroka.
Další články autora |
INDEX NOSLUŠ s.r.o.
Olomoucký kraj