Nelekejte se, nejsem agentem nějaké kliniky kosmetické chirurgie, nebo jak se těm institucím říká. Nejedná se o výhodu v soutěži žen o nejperspektivnějšího ženicha, ale o přilákání investorů. Jo, a nechte si poznámky o tom, kolik investorů mohu nalákat se svým raťafákem já. Ten článek je náhodou o něčem úplně jiném.
Začněme globalizací. Matička Země se nám scrkává do velikosti školního globu. No, ne tak úplně, ale odkudkoli kamkoli je to jen pár hodin letadlem a zlomek vteřiny pro elektronickou komunikaci. Lidé i zboží se přemisťují na obrovské vzdálenosti. A nejen lidé a nejen zboží. Taky kapitál, fortel, blahobyt, služby a kdovíco ještě. Celé fabriky se stěhují. Dvakrát se stěhovat, jako jednou vyhořet. Ale jsou lidé, kteří tu fabriku přestěhujou třeba do horoucích pekel. Samozřejmě se jim to musí vyplatit. Musí tím získat nějakou výhodu. Takovou výhodou může být třeba zdroj objemné suroviny, která se zpracuje na místě do malých kompaktních výrobků a ty se pak snadno přepravují kamkoli po světě. Jinou výhodou je levná pracovní síla. I my jsme byli touto výhodou přitažliví. Ale ještě bylo potřeba přidat něco navrch, třeba daňové prázdniny, aby velectěná firma VW postavila fabriku v Mladé Boleslavi. Jenže takhle využívají levné pracovní síly mnozí podnikatelé a tak se životní úroveň v takto atraktivních zemích zvyšuje, stoupají nároky a investor začne zvažovat, zda se nakonec nevrátit domů, kde je sice pracovní síla dražší, ale kvalitnější. Ale transport blahobytu se tím nezastaví, nejvýše zpomalí. Je nepochybně pozitivním důsledkem globalizace, že se celková životní úroveň chudých zemí zlepšuje a tempo jejího růstu by mohlo být ještě větší, kdyby se vyspělé země nechránily před jejich zbožím hradbou cel. Takto EU chrání například své zemědělce a vlastním spotřebitelům odpírá přístup k levným potravinám. Ubohé africké země tak udržuje v jejich chudobě a občas jim uštědří okázalou almužnu.
V poslední době se objevuje další velmi významná výhoda, kterou některé země nabízejí. Podnikatele tíží daně. Když jsou však dostatečně podnikaví a daň dostatečně tíživá, odstěhuje se sídlo firmy tam, kde jsou daně nižší. Někdy nehrají roli jen daně, ale celé podnikatelské prostředí. Pak se vyplatí nejen přestěhovat sídlo firmy, ale celou výrobu. Je to země, kde stát má minimální ambice strkat nos do podnikání. Kupodivu je tím nesmírně atraktivní pro cizí firmy. Odchod do daňových rájů začíná být u nás stále více aktuální a je pravděpodobné, že po volbách ještě zesílí. K expanzi výroby našich podniků už také dochází, zatím snad to není na úkor pracovních míst doma.
Ještě jeden nos ohrožuje podnikání - nos téměř všudypřítomného náboženství – náboženství globálního oteplování. Toto náboženství nám říká nejenže kysličník uhličitý, bez něhož by nebylo života, je plyn škodlivý, dokonce snad jedovatý. To náboženství nám přikazuje nesmírné oběti, které stojí nejen ohromné prostředky, které by se daly použít ku prospěchu lidí, ale které přímo způsobují těžké škody na životním prostředí i na lidských životech.
Nevím, kolik stojí slušná plastická operace nosu pro stát, ale myslím, že v nejhorším bychom se na ni měli složit jako kdysi na Národní divadlo.
