“Globální sociální sítě dnes představují hlavní fóra veřejné diskuse a jsou také významným fórem politickým. Jejich vliv na politickou soutěž a volební výsledky je srovnatelný…” (Úvod petice proti cenzuře na fb)
Byl jednou jeden kouzelník…
Jmenoval se Cukrový mág. Jeho kouzla lidem pomáhala a on z nich vždycky získal nějaký prospěch. Usmyslel si jednou vykouzlit křišťálovou studánku tam, kde nejhlubší je les, kde roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes. Tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen, ti ptáci za dne bílého, ty laně v noci jen….
Nápad si vypůjčil od českého kouzelníka, který měl kupodivu také sladké jméno. Poetickou vizi zrealizoval, a zjistil, že to báječně funguje. Přicházela tam různá zvířátka, z nichž nejužitečnější byly laně. Ty po sobě zanechávaly velké množství bobků, ze kterých kouzelník vyráběl úžasný elixír. Přicházeli tam také milenci, kteří se zatajeným dechem sledovali hvězdy zrcadlící se ve Studánce. A za nimi také noční fotografové, kteří milence fotili, když si mysleli že mají soukromí.
Studánka tak přinášela užitek a požitek nejen lidem ale i všem možným živým tvorům. Až se o ní jednou dozvěděl Hubertus, strašný lesů pán. “Poslouchej Cukrouši, ta studánka je celkem v pořádku. Ale štve mě, že z ní pijí lišky, potvory jedny. Jestli s tím něco neuděláš, tak ti tam pošlu divočáky a ti už to tam zrychtují, že se nebudeš stačit divit.”
A tak kouzelníkovi nezbylo než nasadit ke Studánce vlkodlaky, kteří lišky zaháněli. Jenže z vlkodlaků měli strach i milenci a všechna možná zvířátka. Studánka pořád zrcadlila hvězdy, ale nikdo k ní už nechodil…
Facebook byl výborný nápad
Dvacetiletý studentík Mark Elliot Zuckerberg spustil z kolejního pokoje 4. února 2004 internetovou aplikaci, která udělala pořádnou díru do světa.
Chris Hughes, jeho kolega a spoluzakladatel Facebooku, promluvil o Markově vlivu na sociálních sítích a svém přání rozdělit a regulovat Facebook: “Markův vliv [na sociální sítě] je ohromující, daleko za hranice kohokoli jiného v soukromém či vládním sektoru. Ovládá tři zásadní komunikační platformy – Facebook, Instagram a WhatsApp —, které využívají miliardy lidí každý den. Vedení Facebooku funguje spíše jako poradní komise než dozorčí rada, protože Mark ovládá okolo 60 % hlasovacích akcií. Mark může jednohlasně rozhodnout, jak nakonfigurovat algoritmy Facebooku, které určují, co lidé uvidí ve svých zpravodajských feedech; změnit, jaká nastavení soukromí mohou používat, a dokonce to, jaké odeslané zprávy se k nim dostanou. To on nastoluje pravidla toho, jak rozlišovat nenávistnou a násilnickou řeč oproti řeči urážlivé. On si může umanout zničit konkurenci tím, že ji koupí, zablokuje nebo okopíruje”.
Kde to “chytlo faleš”?
Zní to opravdu děsivě. Přidejme k tomu skutečnost, na kterou si lidé stále častěji stěžují: Účastníci, kteří vlastně uzavřeli s Facebookem smlouvu, najednou zjišťují, že mají na dobu omezenou či dokonce natrvalo, zamezený přístup k platformě. Dokonce jim mohly být zrušeny stránky, které tam pracně vytvořili a na kterých mají velké množství sledujících. Navíc získali sledovanost díky reklamě, kterou museli zaplatit tvrdými penězi.
Tady se dostáváme k jádru problému: Kde se vzal požadavek na potlačování projevů nenávisti? Byl to požadavek či dokonce příkaz ze strany státu? Jestliže budeme Facebook považovat za “dopravní prostředek” na přepravu dat, pak bychom mohli zkoumat, nakolik je schůdné požadovat po železničním dopravci, aby odepřel přepravu třeba teroristům. To by asi nebylo nebylo dost dobře možné. Pokud by však přece jen k takové absurditě došlo, pak by musel dopravce pořídit nákladné prostředky na detekci a zneškodnění teroristů, v krajním případě i vlastní tajnou zpravodajskou službu. To by ovšem musel zadavatel, tedy stát, dopravci náležitě kompenzovat.
Netuším, v jaké fázi a hlavně, zda vůbec, stát nějaká omezení co do obsahu příspěvků Facebooku uložil. Možná to bylo tak, že geniální Zuckerberg už předem očekával mocenský nátlak a vytvořil algoritmy, které by mohly takovému nátlaku vyhovět. Smlouvu s uživateli zkonstruoval tak, aby vypadala pro běžné uživatele naprosto neškodně, která mu ale dala velké možnosti potlačit uživatele, kteří by mohli poškodit jeho byznys v případě státního zásahu.
Zuckerbergův byznys
Čas od času někdy někdo vytvoří módní vlnu, která zachvátí celý svět. Některé mají jepičí život, jako například Klik Klak, některé vydrží déle. Takovou byla japonská hříčka tamagoči.
Cukrový Marek vymyslel hračku, která vydrží hezky dlouho. Nabízí možnost VLASTNÍ tvorby!!! Ti nejběžnější uživatelé posílají třeba fotky svých domácích mazlíčků, zázračných dětiček, srandovní videa. Také píší myšlenky, které je napadly, sdílejí pocity radosti či naštvanosti, navazují přátelství, atd… Ale pak je tu možnost z toho davového hemžení vyniknout. Založíte si vlastní “stránku”, na které už se dá vyřádit. Na ní se můžete prezentovat opravdu tvůrčím způsobem, můžete pěstovat a rozvíjet vztahy s přívrženci, zákazníky, souvěrci,...
A právě tady vám facebook poskytne velkou podporu. Nabízí, že vaší reklamou osloví široký okruh lidí, kteří by mohli mít o vaše sdělení zájem. A ta reklama je PLACENÁ. Zaplatíte si kampaň - čím delší, tím dražší - a facebook maká. Ale pardon, jak může facebook vědět, koho moje reklama může zajímat? Může. Kromě toho, co každý uživatel o sobě napsal ve svém profilu (což mohou být úplné nesmysly) si poznamenává, jaké přátele který uživatel má, na jaké stránky chodí, jaké stránky či jaké reklamy jak hodnotí (takzvané lajkování) a mnoho dalších informací. Když si moje známá (nemladá vědkyně humanitního oboru) zřídila účet u facebooku, zkoprněla, že jí nabídl spoustu lidí, které znala a ani netušila, že jsou klienty facebooku.
Je to tak, například o mladých lidech toho ví facebook leckdy víc než jejich vlastní rodiče.
Koho štve facebooková zvůle
A teď si představte, že máte nějakou firmu či jste předsedou nějakého spolku nebo jste veřejně známou osobností. Pracně a nákladně vyrobíte opravdu vymazlenou stránku a za její propagaci zaplatíte facebooku značný peníz. Jednoho krásného dne zjistíte, že vaše stránka zmizela. Sorry, porušujete pravidla komunity. Co to má znamenat? Inu, pravidla komunity jsou nastavená podle toho, jak Cukrový Marek rozhodne. On je jediným vládcem facebooku a jako každý vladař rozhoduje tak, aby jeho říše prospívala a mohutněla, přičemž ovšem musí respektovat vnější tlaky. Můžete se dozvědět, že jste někde urazil příslušníky padesátého šestého pohlaví, a to v době, kdy jich bylo známo pouze čtyřicet devět. To je ale naprosto nefér! Právnicky se tomu říká retroaktivita a je to surovost. Můžete si stěžovat, ale Velký Rozhodčí dá červenou kartu vám, nikoli Markovi. Podívejte se do smlouvy, kterou jste zřízením facebookového účtu podepsal. Tam je právnicky zaobalenou, nicméně jasnou řečí stanoveno, že podmínky jsou takové, jaké právě jsou. Když je nesplňujete, je to pouze a jen vaše chyba.
Dva okruhy nespokojenců
Jeden okruh lidí, kterým vadí cenzura na facebooku je tedy jasný: podnikatelé, kteří na Markově hračce pro dospělé vybudovali báječný byznys a ten jim byl zlikvidován.
Ale je tu ještě jedna skupina nespokojenců.
“Globální sociální sítě dnes představují hlavní fóra veřejné diskuse a jsou také významným fórem politickým. Jejich vliv na politickou soutěž a volební výsledky je srovnatelný s největšími tištěnými, rozhlasovými nebo TV médii. Vlastníci platforem mají na trhu prakticky monopolní pozici a nejsou politicky neutrální. Naopak, selektivní filtrací obsahu a blokací nepohodlných uživatelů systematicky porušují právo na svobodu projevu a ustanovení o nepřípustnosti cenzury, základní kameny ústavního pořádku ČR.” To se praví v úvodu Petice Stop cenzuře.
To je jistě ještě závažnější než poškozování podnikatelů. Ovlivňovat volby v zemi, která je pupkem Evropy, to je opravdu do nebe volající. Co to jen Marka napadá? Třeba ho popouzí, že jedna mnohonásobná babička ze Zlína říká americkému prezidentovi Doníku a nedá na něj dopustit. Ale ne, to nebude ten pravý důvod.
Když se podíváte na facebookovou stránku jistého českého entomologa angažujícího se v politice a chcete jí dát “lajk”, dostane se vám přátelského doporučení, abyste se podíval, jaké příspěvky tato stránka sdílí a podle toho zvážil svou podporu. To už není vůbec žádný jednoduchý algoritmus, který obsluhují špatně placení zaměstnanci z Filipín, to musel Markovi nebo jeho místnímu satrapovi někdo poradit. Ale nemusela to být jedna konkrétní, výše postavená osoba. I takové upozadění “závadných” stránek lze pravděpodobně zařídit s využitím automatických algoritmů facebooku. Jestliže bude například dostatečně velká skupina lidí soustředěně nahlašovat příspěvky na určité stránce jako závadné, Markův algoritmus to vezme na vědomí a signalizuje, že “se stránkou není něco v pořádku”. Po ještě tvrdším útoku nakonec dojde třeba k úplnému zablokování inkriminované stránky. A to vše jen pro to, aby se členové komunity cítili bezpečně a spokojeně (hehe!). To ovšem není nic nového. Již za starého Rakouska byly v hospodách nápisy hlásající, že “politické hovory jsou zakázány”. Každý hospodský měl silný zájem na tom, aby hosté spokojeně konzumovali, dobrou vůli spolu měli a půllitry po sobě neházeli.
Co chtějí petičníci
V závěru Petice adresované vrcholným orgánům ČR (zákonodárcům Parlamentu, vládě a prezidentu České republiky)požadují, aby:
1. zahájili veřejnou debatu s účastí široké veřejnosti o tom, jak zabránit omezování svobody projevu na sociálních sítích, které již začíná deformovat politickou soutěž a fungování demokratických procesů,
2. bez zbytečného odkladu vytvořili parlamentní komisi se zastoupením všech stran v Poslanecké sněmovně a odborníků z oblasti práva, která by se zabývala případy občanů i právnických osob, jejichž účty byly blokovány a příspěvky smazány, aby tyto zkušenosti mohly být využity pro následný zákonodárný proces,
3. po globálních platformách žádali formou zákonné povinnosti ustanovení odpovědné osoby s působištěm v ČR a s přiměřenými rozhodovacími pravomocemi pro průběžné řešení případů, kde mohl být porušen zákon.
Petice tedy není, na rozdíl od tohoto článku, zaměřena výhradně na Facebook, ale na všechny sociální sítě. Nepožaduje aktivisticky okamžité zrušení cenzury, ale moudře navrhuje zahájit veřejnou debatu jak zabránit omezování svobody projevu. Taková debata bude muset samozřejmě velmi důkladně probrat i druhou stranu problému, a to jaké projevy se naopak potlačovat musí (antisemitismus, popírání holokaustu, vyzývání k násilí, pedofílie, atd.,), což by zaručilo, že taková debata by vydržela hezky dlouho bavit širokou veřejnost.
