Vy to nevíte? Tehdy přece došlo k Bodu zvratu, okamžiku, kdy se umělá inteligence vyrovnala té lidské. Veřejně otestovali Alana. Šli na to mazaně: na nejsledovanější televizi předvedli Vědmu. Byla to nepříliš známá leč v jistých kruzích velmi úspěšná šarlatánka, která nyní seděla před kamerou a odpovídala na otázky posílané diváky všemi možnými kanály. Bez váhání zodpověděla VŠECHNY.
Vědma samozřejmě věděla kulový, ale věštecky zamženým pohledem koukala na divákům skrytý panel, kde se ukazovaly odpovědi. Posílal je počítač pojmenovaný podle matematika Alana Turinga, který mimo jiné tvrdil, že za inteligentní můžeme stroj považovat tehdy, když nejsme schopni odlišit jeho lingvistický výstup od lingvistického výstupu člověka.
A přesně tohle elektronický Alan dokázal. S neobyčejně rafinovaným softwarem dostal do vínku obrovský apetit na informace, kterými ho sotva stačili zásobovat. Samozřejmě sledoval i internet, kde se naučil velmi rychle číst mezi řádky, nebo chcete-li, mezi bajty a perfektně odděloval zrno od informačních plev, kterých na internetu bylo v té budoucí době ještě o dost více než teď.
Jistěže by dokázal hovořit lidským hlasem, ale mluvit musila paní Simona. Projekt byl totiž přísně tajný a jak protřelá a nedůvěřivá šarlatánka, tak i lidé od televize věřili, že odpovědi posílá tým encyklopedistů, kteří ještě svě obrovské znalosti bleskurychle doplňují hledáním na iternetu.
Když se na obrazovce objevilo dosud nevídané skóre, které užaslí diváci Vědmě udělili, úzké vedení Strany, které celý projekt financovalo, propuklo v jásot. S Alanem máme volby v kapse! Všichni se sesypali k mikrofonu a začali vykřikovat jeden přes druhého dotazy, až jim Alan jemně připomněl stranickou disciplínu. Teprve tehdy se rozestoupili a nechali hovořit předsedu. Ten zpočátku kladl otázky ohledně volební kampaně zaobaleně, ale Alan přešel na styl tak nesentimentální a věcný, že by sám Machiavelli pochvalně pokýval hlavou.
Po vyhraných volbách a množství vypitého šampaňského se nakonec držitelé nejvyšších funkcí rozhodli, že by se měli pomalu dát do práce. Po předchozí vládě zbyly věci v úplně jiném stavu než by se vítězům líbilo. A tu si některá hlava otevřená vzpomněla na Alana. Ten nám poradí! Jenže na neurčité dotazy co dělat odpovídal buď doporučeními, aby zašli do baru nebo prostě požádal o formulaci problému. A tak se hodnostáři postupně učili jasně říci, co vlastně chtějí a byli překvapeni, když Alan pokaždé problém bleskurychle promyslel a vychrlil ne jedno, ale celou řadu řešení.
Ehm... někdo mi právě nakoukl přes rameno. Á, sám Ludwig Wittgestein! Já vím, Ludvo, už dávno jsi řekl, že jakmile je problém pojmenován, je již zpola vyřešen. To platilo pro problémy filosofické. Ale, jak vidíš, teď stačí specifikovat i problém praktický, a je hned vyřešen ne zpola, ale rovnou několikanásobně!
Jenže politikům se vůbec nezamlouvala představa, že by se museli rozhodovat mezi řadou variant. Proč by jim Alan nemohl dát rovnou to nejlepší řešení? A tu jim počítač začal vysvětlovat, že nejlepší řešení prostě neexistuje. Každé někomu prospěje, ale jiného poškodí. Ať navrhnou, které skupině lidí by chtěli polepšit a na úkor koho. No přece těm, kteří by nás mohli aspoň dvě období volit! No dobře, řekl Alan, a jak by měli ti vaši voliči vypadat, co by měli chtít? Ale to bychom potřebovali vědět od tebe! Aaauuu! Alan vydal elektronické zaúpění, ale vzápětí přešel do energického tónu otce zakladatele. Začal jim vysvětlovat, co to je politika, čemu se říká ideologie. Politici na něj bez hlesu zírali. Politika se přece dnes dělá úplně jinak, a ideologie? Jen ti nejstarší se matně rozpomínali, že taková věc kdysi skutečně existovala. No jo, jenže se neosvědčila. Daleko účinnější bylo prostě naslouchat hlasu lidu a slíbit všechno, čeho si žádal. Po vyhraných volbách pak něco z toho třeba i splnit.
Ale mladší funkcionáři na sebe pohlédli a rychle jim začalo docházet, že ta klasická politika a ideologie by mohla být docela prímová finta. Na rozdíl od ostatních stran, které se jen řídily průzkumy veřejného mínění a pak vyhlásily boj za to či ono, co podle výsledných statistik lidé chtěli nejvíce a co ony strany dokázaly jakžtakž věrohodně slíbit, mohli by mladí vizionáři ve spolupráci s Alanem vymyslet celkovou koncepci na dlouhá léta a pro blaho všech.
To je zatím všechno, snad se vyhecuju k pokračování.
Vážení čtenáři, pokud máte zájem vyjádřit svůj názor na můj článek, ale nemáte dost tzv. dukátů, mám pro vás návrh: pošlete mi svůj příspěvek na adresu kuzel.gm@gmail.com a já ho (pravděpodobně ne každý) zveřejním na patřičném místě. V takovém případě mi, prosím, přidejte odkaz na článek, na který reagujete a případně nick a čas cizího příspěvku, na který reagujete. Vaše připomínky a vzkazy (i když nebudou míněny jako komentáře) mi budou velmi vítanou zpětnou vazbou.
Váš KK
