Moje názory na internet prodělaly dosti složitý vývoj. S nostalgickou slzou v oku vzpomínám na počátek let devadesátých, kdy nám unixoví fanatici v práci předváděli, jak se přes modem konektnou na jakýsi server kdesi v zahraničí, tím se pohrouží do jakéhosi intenetu a pak prostřednictvím tehdy zázračného protokolu gopher (předchůdce www, dnes ho málokdo zná) se propasírují třeba do Bílého domu.
Krátce nato jsem se sám ocitl ve vznikajícím fascinujícím oboru - datových komunikacích. Poznal jsem různé síťové technologie, z nichž právě internetová patřila bezesporu k těm nejchaotičtějším. Anarchistická struktura, distribuované řízení, principiální neschopnost poskytovat spolehlivou síťovou službu (terminus technicus, prosím, neargumentujte mi tím, že vám internet chodí "jako z praku". Pokud se data přenášejí v pořádku, není to zásluhou sítě, ale koncových aplikací!!!). Také principiální neschopnost podchytit spojení mezi dvěma komunikujícími účastníky a vyhodnotit, jaké prostředky a zdroje sítě účastníci čerpají (je rozdíl mezi komunikací se serverem, který je za humny a s videokonverzací přes oceán). Výsledek toho je velmi příjemný pro ty, kteří toho dovedou využít a únosný pro ty, kteří občas vyřídí nějaký ten mejlík a podívají se na předpověď počasí či programy televize. Internet je tak jako tak financován v daleko největší míře reklamou, což je částečně i jeho prokletím.
Internetová technologie se rozšířila neuvěřitelným tempem. Velký podíl na tom jistě měla právě ta chaotičnost: problémy se řešily za chodu, internet si vždy vystačil s daleko jednoduššími prostředky než starý svět telekomunikací, reprezentovaný ctihodnými institucemi jako CCITT a jeho nástupkyní ITU (Mezinárodní telekomunikační unie). Znalci nechť si porovnají třeba protokoly elekronické pošty klasické školy X.400 a internetového SMTP. Co na tom, že internet nezachází příliš hospodárně s přenosovými kapacitami. Ty se rozšiřují s nebývalou snadností - v oceánech je pomalu více přenosových kabelů než ryb (viz například Gregova mapka podmořských kabelů).
Ano, byl to báječný akademicko-anarchistický svět fanatiků, kteří vytvářeli základy, na kterých byla zbudována dnešní Síť, často zadarmo, za cenu velkých obětí, které jim připadaly nepodstatné. Skoro bych nazval tehdejší interneťáky "květinovými dětmi telekomunikací". Ovšemže namísto sexuálních orgií obcovali s bity a bajty. Armáda bezejmenných pracovníků, přispívajících každý svou troškou k Velkému Dílu. Schválně nepíšu o Cíli, neboť asi málokdo měl představu o tom, co by vlastně cílem býti mělo. Byla tu spíše fascinace myšlenkou komunikace.
Asi není divu, že v takovém prostředí člověk snadno podlehne dojmu, že peníze nejsou podstatné, důležité je prostě BÝT U TOHO! A tak internetoví brusliči nemají mnoho pochopení pro placení výtvorů duševní práce, třeba umělecké. Technická snadnost kopírování a šíření takových děl tuto tendenci jen podtrhuje.
Samozřejmě, nejde jen o peníze za myšlenku, nápad, napsaný scénář. Takový holywoodský velkofilm je gigantický finanční podnik a podílí se na něm spousta profesí. To by se mělo nějak zaplatit. Dívají-li se lidé hlavně na ukradené kopie, pak investor, který všechny náklady předem uhradil, nakonec takzvaně utře nudli. Jaká je proti tomu obrana? Točit nízkonákladové filmy? Ne že by to nešlo. Vzpomínám na japonskou Onibabu. Mistrovské dílo natočené za málo peněz a pár dnů. V nedávné době třeba Záhada Blair Witch. Pokud se opravdu vešli do 20.000 USD, tak to by stačilo při holywoodském natáčení nejspíš tak na jednodenní občerstvení. Provokatér Lars von Trier také dokázal vykouzlit filmy s úžasným účinkem za zlomek ceny amerického giganta. Náš Tobruk jistě také poslouží příkladem. Třeba je to cesta.
Ale nemylme se, kopírování duševních výtvorů má tradici - podržte se - tisíciletou! Lidé v té době neměli záznamová média o fantastických hustotách, ale měli to, co se časem vytratilo: trénovanou paměť. Neměli televizi a biografy, ale měli bardy. Bard přišel a celá osada se shromáždila. Bard hrábl do strun a zpěvavě vyprávěl dávnou báj. Byl pohoštěn, obdarován a šel zase dál. Ti nejnadanější si jeho exhibici zapamatovali a - prostě ji opajcli. Táhli pak krajem, byli hoštěni a obdarováváni.
.
Kdyby nebožtík Homér trval na autorských právech, po Odyssei a Illiadě by dnes pes neštěkl.
.
.
Pro techničtěji zaměřené jsem napsal sérii článků (Další troška do internetového mlýna). Odkaz na rubriku Technika zde
