Prý je slabinou demokracie, že volby nevyhrávají elity. Ale není elita jako elita. Článek podává zcela laické, až amatérské, zamyšlení nad druhy elit a jejich významem.
Pokud se omezíme na homo sapiens (nejen zvířecí smečky, i bohové v některých náboženstvích mají své elity!), jedná se o společenskovědní termín, označující kategorie osob, které v určitém systému či subsystému zaujímají vedoucí nebo jinou významnou úlohu, a to díky svým individuálním vlastnostem, profesionálním kvalitám či sociálnímu postavení.
Potud je to celkem jednoduché. Elity zaujímají “vedoucí nebo jinak významnou úlohu”. Slůvko “nebo” naznačuje první výhybku. Nejedná se o nic menšího než o přístup k moci. Vedoucí úloha znamená moc, a to buď politickou nebo ekonomickou, která je ovšem silně, byť neviditelně, s politickou provázána.
Příslušná skupina lidí (stát, národ,…) se pak dělí na vládnoucí třídu, tj. elitu a třídu ovládanou, tj. non-elitu.
Vládnoucí elity
Jak již bylo řečeno, jsou viditelné a neviditelné. Politici jsou viditelné osoby, kterým se podařilo přesvědčit dostatečně velkou skupinu spoluobčanů, že dokáží řešit jejich problémy a prosadit jejich zájmy proti zájmům konkurenčních skupin.
Neviditelné elity jsou ti, kteří vhodné politiky vhodným způsobem motivují. (Sem by patřil úšklebný smajlík jako ve facebooku, ale v žánru blogovém se to, pokud vím, nepoužívá).
Vzorové elity
Podívejme se, co je to ta “jinak významná úloha”. Myslím, že to velmi pěkně zmapoval Fero Fenič ve svém projektu GEN– Galerie elity národa. Tvůrci pořadu vysvětlovali svou činnost takto: “... že si Češi po čtyřiceti letech rovnostářství potřebovali uvědomit, že zde vůbec nějaká elita existuje a že stojí za to se jí zabývat.”
Upřímně řečeno, situace byla ještě horší: Češi i Slováci byli přesyceni obrazy příkladných pracovníků, vesměs sovětských, kteří ve svém oboru lámali světové rekordy. Kdo by neznal sovětského horníka Stachanova, který ve své štole trumfnul snad i výkon korečkového rypadla v povrchovém dole. Ještě dlouho v poválečných dobách fungovaly příklady komsomolských hrdinů, “supervědců” Mičurina a Lysenka a dalších. Z takových elit si naše národy tropily posměšky, aby ty děsivé masáže vůbec přestály se zachovaným duševním zdravím.
Co nabídl GEN?
Shledal, že v naší zemi “je mnoho osobností, které v nějaké oblasti dosáhly něčeho mimořádného, za co si zaslouží úctu a respekt – ale GEN musí být o těch, kteří mají přesah i přes svůj obor a také přes hranice naší země. To ho chrání, aby neupadl jen do lokálních kritérií.”
A skutečně, již v první řadě z let 1993 až 1994 vidíme osoby úctyhodné, překračující svým významem hranice naší země. Řada umělců, vědců, morálních autorit, i vzor veleúspěšného podnikatele v osobě Tomáše Bati. To jistě mělo význam pro posílení národního uvědomění, které bylo po otevření hranic do vyspělého světa značně pošramocené.
Kupodivu se projekt dočkal celých tří řad, z nichž poslední měla premiérové vysílání v roce 2017, tedy v době, která posilování národního sebevědomí příliš nepřeje. Nadějní mladí lidé hrdě říkají, že se cítí především Evropany a pak teprve snad Čechy.
Silnou vazbu na západní svět představuje snad jediná postava třetí série, a to Madeleine Albrightová. Na vzory hrdinů Evropské unie si asi budeme muset ještě chvilku počkat. Snad ne dlouho. Na dotacích se jistě škudlit nebude.
Sociologické elity
Charles Murray, vlivný americký konzervativní vědec a provokatér, se zabývá jiným druhem elit. Ve své studii Coming Apart vystihuje “bílou horní třídu”, která se vyčlenila z bílé inteligence, jež do značné míry podlehla liberálním trendům. Tito “utržení” se vyznačují výrazně vyšší inteligencí, dodržováním konzervativního stylu života a zcela zřetelným až nepřekročitelným oddělením od běžných “bílých límečků”. Bydlí v prestižních lokalitách, studují na stejných nejlepších školách, berou se mezi sebou. Mají vyšší IQ vylepšené křížením velmi inteligentních jedinců, drží spolu a basu proti nižším vrstvám.
Mladý český sociolog Petr Hampl jde v analýze nové supervrstvy ještě určitým specifickým směrem. V objevné knížce Prolomení hradeb je přirovnává dvořanům na panovnickém dvoře (Viz blogNávrat profesora Parkinsona). Petr Hampl vidí novodobé nejvyšší byrokraty jako obdobu středověké aristokracie a shledává u nich stejné klíčové vlastnosti. Mezi nejdůležitější patří bezvýhradná loajalita a bystrý mozek, schopný perfektně reagovat na sebemenší signály se strany možných konkurentů u dvora, změny nálady a podobně. Do světa nižších vrstev zasahují zprostředkovaně, jsou tam přítomni jako nejvyšší šéfové velkých korporací, ředitelé hlavník bank, mediální magnáti, apod.
Závěr
Vládnoucí elity se vytvářely od počátků lidských dějin způsoby závislými na společenském zřízení.
Elity sociologické se vytvářejí samovolně, kde jsou k tomu jen trochu příhodné podmínky.
Volba elit vzorových směruje společenskou skupinu do budoucnosti. Snaží se určit, kam bude kráčet národ, stát, říše, ať už vzniklá klasickým způsobem, či nově - naplánovaná a sestrojená od úřednického stolu.
