Poštěstilo se mi navštívit dvě velice zajímavé a fotogenické výstavy v jedné budově a na jednu vstupenku (o peníze jde až v první řadě!). O štěstí mluvím, protože jsem se tam dostal na třetí pokus; dvakrát se v budově konala jakási akce a výstavy byly nepřístupné. Je dobré se podívat na stránky budovy, kde jsou mimo jiné informace o mimořádných uzavřeních výstav.
Možná si pamětníci vzpomenou, jak se říkalo v dobách předlistopadových, že československé Federální shromáždění je něco mezi divadlem a muzeem. Byla to půvabná metaforka, ta budova opravdu stála a vlastně stále stojí, mezi majestátní budovou Národního muzea a Státní operou.
Vstoupil jsem do míst, kudy procházely před Listopadem hlavy nejpomazanější a pookřál jsem: ve velkém sále byly vitríny s kouzelnými exponáty z dob pradávných, kdy věci byly věci, a ne krabice. Předměty z lesknoucí se mosazi, krásně vypracované.
O tomto přístroji jsem kdysi slyšel v rozhlase: Akademik Wichterle sestrojil funkční zařízení na výrobu kontaktních čoček z dětské stavebnice - tuším, že to byl Merkur.
Nádherné stroje, dole legendární "pérák", nad ním závodní bratr.
V padesátých letech přicházely automobilky s malými vozítky pro obyvatelstvo pomalu se vzpamatovávající z poválečné bídy. Často to byly tříkolky, z dnešního pohledu životu nebezpečné vehikly. Jako kluka mne velice oslovilo české řešení - jednostopý "dálník".
A takhle vypadal hrdý stroj v plné parádě.
Pro potěchu zraku i srdce krásný model pivovaru.
