Když něco nejde prosadit silou, musí se použít ještě větší síla. Tohle krédo Andělky Mrkalové mi velmi připomnělo dobu mého mládí, když socialistický tábor jen smutně postával ve frontách na kus žvance, ale když se rozhodlo, že to či ono je politicky nutné, tak se jen utáhl pásek a priorita se realizovala, ať to stálo, co to stálo.
Teď je prioritou udržet euro, protože to je nástroj, díky němuž se dá členským zemím okusit blaha centrálního řízení a plánování ekonomiky. Ano, to je skutečně zamýšleným efektem zavedení jednotné měny. Aby se jednotná měna udržela, je nutno harmonizovat, centralizovat a řídit. To se zatím zdaleka nepodařilo prosadit, a tak je potřeba výstřelky neukázněnců nějakým způsobem zahladit. Bude to, pravda, něco stát. Háček je v tom, že nikdo neví, kolik. Ale odhodlání je veliké a na zacpání díry v lodi na měnovém moři obětují protagonisté poslední trenýrky.
Bohužel ne všichni: podrazníci jacísi již vymýšlejí, jak to zaonačit, aby se nemuselo platit tolik viz článek. Je docela hezké, že spolu našli společnou řeč Němci i Francouzi, kteří spolu v historii nevycházeli vždy nejlépe. A teď dali hlavy dohromady, a spásná myšlenka byla na světě: Zavedeme druhé euro, řekněme třeba výběrové. Tím budou platit ukázněné státy, jako Francie, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Dánsko a Finsko. Výkonné ekonomiky se pod jednou taktovkou vyšvihnou do nebeských výšin a ty druhé zase budou mít možnost devalvovat svoji měnu tak, aby si usnadnily přístup na světové trhy a aby přilákaly více zahraničních turistů.
Vůbec nepřeju Slovákům, aby si museli vypůjčit na pomoc Řecku a pak jen koukat, jak jejich euro devalvuje.
