Svět je malý; jednou se všichni sejdou v posteli - pravila prý kdysi slavná herečka Brigitte Bardot (tento a další citáty viz zde). Při vší úctě k sexuálnímu symbolu 60. let je třeba říci, že její vidění světa bylo sice poetické, leč trochu zjednodušené. Když tento problém začali zkoumat suchopární vědci, došli k závěru ne tak hezkému, nicméně docela zajímavému: "...Na Zemi je šest miliard lidí rozprostřených na šesti kontinentech. Každý rok se počet obyvatel zvýší o 80 milionů. Tyto osoby jsou si navzájem většinou cizí, a přesto je jejich vzájemné propojení otázkou jen šesti dalších lidí. Jedná se o reálné propojení, kdy můžete kontaktem přes známé svých známých dojít k jakékoli osobě na Zemi."
Tak to je slovo do pranice: asi namítnete, že zdaleka ne všichni lidé mají přístup na Internet. No, to jste pěkně deformovaní, ahááá! V dobách, kdy se takové pokusy začaly dělat, byl Internet v plenkách a lidé uměli telefonovat ve větách celých, ba i rozvitých, psát dopisy, někdy i docela čitelně a srozumitelně, a třeba taky k osobě blízké prostě zašli či zajeli, podle okolností i na saních tažených psy.
Internet všechno zjednodušil, tedy fikané aplikace na něm. Zkusil jsem FaceBook, a byl jsem zděšen. Je to zvláštní pocit, podívat se na své přátele a vidět hned jejich přátele, a přátele jejich přátel, strašná spousta lidí, kteří jsou mi zcela neznámí a mezi nimi vykoukne někdo, koho znám docela dobře, a dozvím se o něm, že strašně fandí někomu, kdo je mi zcela lhostejný a vzývá někoho, z koho zvracím. Dal jsem to k ledu.
Jednou jsem dostal pozvání od člověka, kterého jsem vůbec neznal, ke kontaktu v síti LinkedIn. Zkusil jsem to, a zjistil, že se jedná o sociální síť do určité míry podobné FaceBooku, ale daleko profesionálnější. Připojení partnera je trochu omezené: nabízejí se tyto důvody: byli jsme zaměstnanci téže firmy, chodili jsme do stejné školy, měli jsme spolu byznys, jsme členové stejné zájmové skupiny, máme doporučení, a to je asi tak všechno. Vidím kontakty pouze partnera, který mne přijal, a to ještě ty, které nechá jako veřejně přístupné. Výběr je tedy poněkud omezený, průměrný člen sítě má cca 100 kontaktů. Se svými 99 jsem perfektně zapadl. A je to opravdu zajímavé, probírat se tou historií, sledovat, kam se kdo posunul, s kým má kontakt, kam se stáhli třeba ředitelé velkých firem zvučných jmen. S radostí jsem se přihlásil do zájmové skupiny "Club ex-EuroTel" - partička zaměstnanců někdejšího EuroTelu.
Na počet lidí je LinkedIn trpaslíkem ve srovnání s FaceBookem. Ale nepodceňujme jeho chapadla: zjistil jsem, že jsem přes dva prostředníky propojen s americkým prezidentem. Je dobrou vlastností LinkedInu, že mi neřekne, přes koho vlastně. Ale teď už kolega Barack svůj profil stáhnul, zřejmě ho vystavil jen kvůli prezidentské kampani.
Taky jsem nezaregistroval, že by se přes LinkedIn organizovalo například vyvajíčkování politiků či protestní shromáždění za vyhození lidí s nekonformními názory. Na LinkedInu jsou "Linked" lidi, kterým jde o věci celkem jasné a srozumitelné: kariéra a byznys. Facebook je naproti tomu nástrojem k hledání identity a všechno je na něm strašně jednoduché. A to je právě další věc, která mi vadí. Lidé nechávají za sebe rozhodovat stroje, čistě z pohodlnosti. Američané už dávno svěřili řazení převodových stupňů v autě mašině, která funguje tak, jak si mysleli určití návrháři, že to bude vyhovovat průměrnému Američanovi obého pohlaví. Dnes nikomu nevadí, že v jeho počítači zčistajasna začne chroustat harddisk a za nějakou dobu mu počítač oznámí, že si stáhl nějaké životně důležité aktualizace a musí se restartovat. Nebo že na něj jeho chytrý mobil práská, kde se pohybuje a kdovíco ještě. FaceBook mu navrhuje, s kolika lidmi by se mohl seznámit a reklamní servery mu říkají, co si určitě musí koupit.
Neuron je buňka, která umí jen přijímat elektrické signály od svých sousedů, a když jejich intenzita dostoupí určité meze, pošle signál zase některým svým sousedům. Tedy činnost velice jednoduchá, naprosto nedávající tušit, že by z ní mohly povstat nejskvělejší výtvory lidského ducha. A přece, propojení velkého množství neuronů nesmírným množstvím spojů jim dává neuvěřitelnou sílu a staví je na daleko vyšší stupeň, je to kvantový skok.
Komunikační sítě jsou zatím jen v plenkách, ale již teď je jejich efekt obrovský. Nezačíná vás mrazit?
