Češi jako národ svobodomyslný, diktaturu odmítající. Nevěříte? Článek v Parlamentních listech uvádí některé názory “velezkušeného novináře” Jana Petránka (viz zde). Použité uvozovky nemají zpochybňovat velikou novinářskou zkušenost pana Petránka. Jedná se o přiznanou citaci z názvu článku.
Jan Petránek si, možná schválně trochu provokativně, libuje, jak dopadly poslední volby. “.. Češi tímhle způsobem odsoudili, skoro jako jedni z prvních na světě, kapitalismus v podobě, která tu je. “
Tak vida, nejen výroba a konzumace piva, ale i neomylný politický instinkt je naší silnou stránkou. Kapitalismus v podobě, v jaké tu je… Co to má znamenat? Že by se českému voliči nelíbilo, jak byl kapitalismus od svých počátků deformován? Jak byl pokřiven různými regulačními zásahy, jak byl ideologicky vyprázdněn? Nic takového - Čechům vadí, alespoň podle pana Petránka, diktát trhu. Je to zřejmě diktatura srovnatelná s tou komunistickou. Hm, to opravdu stojí za zamyšlení, tím spíše, že se nejedná jen o novinářský žertík, ale o názor objevující se stále častěji na stránkách internetových serverů.
Tak trh nám něco diktuje? Nevím, řekl bych, že nám spíše něco nabízí. Diktát bych viděl jako činnost trochu důraznější. Diktát nám může něco zakazovat, jako tomu je v socialismu a tím spíše v komunismu, který na zákazech přímo stojí a s nimi též padá. Je to především zákaz soukromého vlastnictví výrobních prostředků a celá plejáda zákazů tímto indukovaných. Také nám může diktát něco přikazovat. Takovým diktátorem, který svou oběť žene k činům, k nimž by se o své vůli svobodně neodhodlala, jsou třeba - hormony. Ano, ty bestie člověka doženou k jednání, které je nebezpečné nejen jemu, ale i jeho okolí. Někdy dokonce celému státu - Petr Nečas by mohl povídat!…
A pak tu je diktát jiný, kterému Češi podléhají snad více než většina lidiček, co jich svět nosí. Mluvím o závisti. Soused má kozu? Kéž mu chcípne! Franta Vomáčka, takovej nýmand, a vozí si zadel v takovým fáru! Bože, dej, ať se někde pořádně vymlátí!
To jsou diktáty, kterým se těžko odolává. Ale co trh? Ekonomičtí odborníci vám řeknou, že optimalizuje alokaci zdrojů. Laičtí občané vědí, že když něco potřebují, tak to určitě někdo vyrábí a někdo dodává. Maximálně je potřeba se porozhlédnout, kde se to dostane za nejpříznivějších podmínek. To vypadá docela dobře. Trochu jiná situace je, když jde člověk na trh jako prodejce. Samozřejmě chce za své zbožíčko dostat co nejvíce, ale pak zjistí, že stejnou věc prodává nějaký darebák za nesmyslně nízkou cenu. Nebo, což je ještě horší, nic podobného nikdo nedodává, ale také to nikdo nechce. Mnohý v takovém případě rezignuje nebo naopak začne špekulovat, jak by vyprodukoval atraktivnější zboží nebo jak by snížil výrobní cenu.
Ne tak intelektuál. Když zjistí, že skvostný výplod jeho ducha má na trhu menší cenu než padělané adidasky, hluboce se zamyslí, a to v souvislostech co nejširších a nejhlubších. Nutně dojde k názoru, že takový trh je špatnost, která nutí lidi, aby se pachtili za bezcennými tretkami, a tím jim prakticky znemožňuje přístup k věcem s nesmírnou vnitřní hodnotou. Ba co více, i ty věci k životu nezbytné dodávají leckdy výrobci, kteří vyrábějí nespravedlivě levně nebo dokonce výrobci neuznávající naše skvělé civilizační hodnoty. Považte, například blaho sociálního státu jim vůbec nic neříká! Když si to promyslí kolem a kolem, dojde intelektuál k tomu, že tržní svoboda je vlastně otroctví. Protože je však veskrze intelektuálně poctivý, nebude tuto revoluční myšlenku vydávat za svoji. Pěkně ji ponechá George Orwellovi, který ji vyslovil ve svém románu 1984, a bude proti diktatuře trhu bojovat vlastními zbraněmi.
Diktatura hormonů se dá snadno vyloučit poměrně malým chirurgickým zákrokem. Byť i za cenu jistého ochuzení. Diktatura trhu se musí potřít zákrokem v oblasti duševní. Je potřeba vložit lidem do hlav myšlenku, nový pohled na svět, který jim ukáže trh v jiném světle. V minulosti se to znamenitě podařilo Karlu Marxovi, který vytvořil zvláštní optiku pro nazírání vztahu podnikatele a zaměstnance. Podařilo se mu zcela vyzmizíkovat roli podnikatele jako organizátora, který připravuje podmínky svým zaměstnancům pro práci, zajistí přísun materiálu či polotovarů, prostředí a řadu dalších věcí. Který dokáže umístit produkt celého jím zorganizovaného koncertu práce na trhu a docílit jeho patřičného ocenění. Místo těchto a dalších rolí mu přisuzuje vousatý klasik roli parazita, který si bezohledně přisvojuje část práce svých obětí.
To je úžasná myšlenka, mající cenu desítek miliónů mrtvol. Tolik se jich podařilo vyrobit ruské revoluci a řadě dalších experimentátorů, jako Mao Ce-tungovi, Pol Potovi a dalším, inspirovaným velkým a nepřemožitelným učením.
Dnešní humanističtí myslitelé již nechtějí kapitalismus zlikvidovat. Přišli na velkou věc: nasadit mu lidskou tvář, viz třeba Pehe - kapitalismus s lidskou tváří. Myšlenka je to pěkná, ušlechtilá. Doufejme, že ne TAK ušlechtilá, jako zmíněné učení Marxovo či běsnění jakobínů ve Velké francouzské revoluci.
