a ne jen tak obyčejná, měla na starosti samotnou hlavu státu. Její členové absovlvovali tvrdý výcvik v bojových uměních, psychologii, technice a vůbec ve všem, co pomůže odvrátit útok jak najatého profesionálního vraha, tak i nevypočitatelného šílence. Jejich oči dokázaly přes tmavá skla nepostradatelných brýlí prohlédnout podezřelá individua až do ledví.
Ale co se nestalo: Z davu se vyloupl mládenec v maskáčích a na hlavu státu vypálil sérii ran z kuličkové pistole. Šéf ochranky okamžitě vyhodnotil situaci a uchopil drzého útočníka zezadu za límec. "ty srabe, s kuličkárnou si troufáš, ale zkus mu dát ránu!" "Samo, že dám" a bác!. "No, to ses moc neukázal, o co, že na druhou si netroufneš!" Ale bác, další rána. Tvrdě trénovaný a politicky korektní šéf ochranky říká rozhodným hlasem: "Pane prezidente, pojďte pryč, tady by vás umlátili!"
Mezitím se útočníka ujímají televizní reportéři. Vyptávají se, co tím chtěl mladý aktivista sdělit národu, světu, vesmíru. Sdělení je nahráno a vynalézaví reportéři se vyptávají, co by poradil politikům vlastního státu, popřípadě Evropské Unie a Spojených států. Mládenec se svými fundovanými názory ochotně svěří a přidá i řadu doporučení pro bankéře na Wall Streetu a předáky rudé Číny. Útlocitné reportérky se vyptávají, zda si neporanil o prezidentskou čelist ruku, ale hrdina v maskáčích je ujistí, že pár štychů to spraví.
Když reportéři vyčerpali všechna témata včetně toho, jak chránil spolužačky v první třídě před šikanou, jakou pop music poslouchá a kterému fotbalovému týmu fandí, přistoupí k němu muž ve středních letech a perfektním obleku a podává mu vizitku. Je to úspěšný advokát a nabízí, že vypracuje žalobu na brutální zabijáky z ochranky za nepřiměřený zásah a překračování pravomocí.
