Tradice našich presidentů začala idylicky: první z nich byl přímo "tatíček", svým národem uctíván a milován. Ten druhý na tom nebyl o moc hůře. Hácha byl postava sporná, ale národ chápal jeho roli jako nutné zlo. A pak přišla šňůra presidentů, za kterých národ volil prakticky jednomyslně jednu stranu a nikoho nenapadlo, že by mohl na Hradě sedět někdo jiný než nejlepší ze synů této strany.
Jenže pak národ podlehl nenápadnému půvabu kapitalismu a hned nastaly problémy. První president byl sice přímo idol, ale zanedlouho vystrčili růžky jeho odpůrci. A s příchodem druhého došlo k rozdělení národa, proti kterému jsou tábory sparťanů a slávistů přímo registrovaní partneři. Lidé volí strany roztodivné a ještě roztodivnější a přitom pošilhávají podle příslušnosti po presidentovi respektive expresidentovi, co tomu ten který říká. A poslanci si hlasují o různých tématech, které lomcují city národa, jak se jim zachce, často zcela nevypočitatelně.
Až teď, kdy jim končí směna, najednou se dobrovolně vzchopili k k hlasování, které zlomilo presidentské veto osvíceného zákona o biopalivech. Co za tím bylo? Že by jejich citlivý sluch vyslyšel toužebné hlasy voličů, dychtících po řepkových aditivech? Troufám si tvrdit, že tak uvědomělí ti voliči nejsou. Tím spíše, že jsou masírováni hlasy z domova i ze zahraničí, tvrdících cosi o paradoxně negativním efektu na koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší, na ceny benzínu, potravin, na životnost motorů a kdesi cosi. Osobně věřím, že i mnoho poslanců bylo ovlivněno těmi hlasy a docela rádi by rozhodnutí nechali na následující garnituře. Jenže to neznáte Andreje! Pan Babiš vnesl osvětu do konzervativních prostor poslanecké sněmovny a rázem se všem rozsvítilo - napříč politickým spektrem. Dlužno říci, že do přesvědčování prý promluvil i avantgardní umělec, Babišův objev. Fanda Hoch, zázračný mladý malíř, namaloval skvostný olej "Řepkové pole", které podle znalců může směle konkurovat van Goghovým slunečnicím. Tím mimo jiné zcela ztrapnil výrok Ladislava Jakla, který naprosto nepochopil estetické hodnoty zemědělské krajiny s nádherně zářící žlutí řepkových polí. "Srdce poctivého sedláka musí krvácet, když místo obilovin na chleba pěstuje ten žlutý, odporný benzín" - slyšeli jste dobře, takhle to řekl!
Jenže ve své zemi není nikdo prorokem, obzvláště je-li to země česká. Jistá sekta, vzývající podivně rohatého berana, dala svému kultovnímu zvířeti ochutnat řepky. A hle, rozmazlený skopec ohrnul mlsný pysk a šel se pást na tu nejsprostší trávu. Tu spustili oni Svobodní velký křik, ano, nařkli poslance z nečistých pohnutek a dokonce slíbili, že až se dostanou k moci oni, že zruší ten zákon! Považte, jen kvůli jednomu vybíravému zvířeti!!
Ale nechme tu hrstku křiklounů a věnujme se člověku, který dokázal připomenout poslancům jejich poslání a sjednotit zástupce lidu, kteří by se neshodli ani na ceně frťana v poslaneckém bufetu. Tu a tam se vyskytne člověk se schopností vidět do budoucnosti, zářné a skvělé, ale málokdo umí tuto vizi sdělit ostatním a nadchnout je pro ni. A právě tohle pan Babiš dokázal.
Myslím, že kdyby se nechal přemluvit ke kandidatuře na presidenta, byli bychom zaručeně ušetřeni trapných dohadování ve stylu perského trhu, naopak, volba by proběhla s důstojným nadšením.
