Říkejme mu třeba František. S dovolením přisedl k mému stolu, a pak mi v zapadlém rohu výčepu vyprávěl jeden z nejúžasnějších příběhů, jaké jsem kdy slyšel. František je investigativní novinář a jeho cílem je odhalovat nepříjemné pravdy o politicích a jiných zajímavých osobnostech domácí scény. Pravidla výběru, na která jsem byl přirozeně zvědav, se mi pokoušel vysvětlit, ale moc moudrý jsem z toho nebyl.
Stopa, kterou onehdy sledoval, jej zavedla až na tajné jednání finančních špiček. A nebyly to špičky ledajaké, sjely se tam osobnosti třímající pevně otěže údajně zdivočelého oře světových finančních trhů. František mi rezolutně odmítl sdělit místo a čas konání, ani kontinent nenaznačil. Řekl mi však, že se mu podařilo dostat dovnitř v převlečení za čínskou uklízečku. S úklidovým vozíkem zajel až do místnosti bezprostředně sousedící s jednacím sálem. Od řečníků jej sice dělila silná zeď, ale to nebyla překážka nepřekonatelná. Ve falešném ňadru měl totiž ukrytu špičkovou odposlechovou aparaturu, kterou mu opatřil svého času nejmenovaný ministr vnitra nejmenované středoevropské země.
Když si později vyhodnocoval nahrávku, zjistil, že podmínky byly natolik špatné, že se podařilo zachytit jen kusé útržky jednání. Celkově to dávalo jen jakýsi pochmurný, až děsivý dojem, ale František potřeboval něco přesnějšího. Dal se tedy do mravenčí práce: jednotlivé útržky zapsal na kartičky s časem a jménem či jinou identifikací řečníka a pak je na stole přerovnával podle různých hledisek, podle času, podle řečníků, podle tématu a podobně. Ať bylo pořadí jakékoli, vždy narážel na nedostatečnost svých znalostí finančního světa. Pochopil však, že kdyby se ony kartičky dostaly do rukou zkušenému finančnímu analytikovi, věděl by o budoucnosti světa více než sám Nostradamus. To Františka vyděsilo: takové odhalení by mohlo mít následky zcela nepředvídatelné, s velkou pravděpodobností katastrofální.
To tedy nemůže dopustit. Na druhou stranu však chtěl přeci jenom ty informace nějakým způsobem zužitkovat. I připadl na řešení vskutku geniální: bude kartičky rozprodávat jednotlivě. Jestliže se někomu podaří část rozprodaných kartiček skoupit, nebude to již Fratiškova zodpovědnost. A pak to přišlo: nabídl mi vybrat si ze souboru dle ceny. Kartičky byly oceněny podle počtu slov a podle postavení řečníka. Po chvíli váhání jsem se nechal přemluvit k zakoupení kartičky, která byla sice v nejnižší cenové kategorii, ale zdaleka ne nejlevnější. František pochválil mou šťastnou volbu: jednalo se o výrok samotného Mno Ho Li. Na můj nechápavý dotaz mi vysvětlil, že to je veřejnosti prakticky neznámý. leč zcela klíčový čínský finanční expert, se kterým se radí samo čínské vedení. Pln zvědavosti jsem se podíval na kartičku. Stálo na ní:
17:52:35 Mno Ho Li: "... stojí Aljaška?..."
