Zdravotnictví nás vrátilo do feudalismu

Na jedné straně existují fantastické lékařské přístroje, provádějí se unikátní operace a na druhé straně se někteří lékaři, ale i zdravotní pojišťovny, chovají k pacientům jako feudálové k poddaným.

Uvedu dva příklady a shodou okolností se oba týkají nejdůležitějšího lidského smyslu – zraku. 

Příklad první. Podnikatelka, která ke své práci potřebuje zraku víc, než kdokoliv jiný. Před lety prodělala pásový opar, který se jí usadil právě v očích. Lékař jí zrak zachránil, herpes odezněl. Jenomže jak šel čas, začala vidět jakoby přes jemnou síťovinu. Brýle nepomáhaly, a proto se podrobila důkladnému vyšetření se zjištěním, že se začíná rozjíždět šedý zákal a jeho intenzita se rychle zvyšuje.

Pokud je světlo, nešťastná paní jakž takž vidí, dokonce může jezdit i autem, bez kterého by podnikat, a tudíž se živit, nemohla. Jakmile se zešeří, za volant si sednout  nemůže, ale velice špatně se jí i pracuje. Šedý zákal je zkrátka mrcha.

V létě byla lékařem pozvána na předoperační vyšetření s tím, že je na říjen objednána do střešovické nemocnice na zákrok laserem. Jeden týden jedno oko, po čtrnácti dnech druhé oko. Čtrnáct dní před plánovaným zákrokem jí však lékař oznámil, že nemocnice již tyto zákroky do konce roku nebude provádět, protože má od VZP vyčerpanou kvótu na oční operace. Do nemocnice na zákrok ji vezmou až v únoru, až budou zase peníze.

Jaké má paní problémy nemusím jistě zdůrazňovat. Navíc nastává častá bolest hlavy od nadměrně namáhaných očí. Řádně platí daně, a ne malé, po celá léta zdravotnických služeb využít nemusela a teď musí na krátký a poměrně snadný zákrok čekat jako žebrák u vrat boháče.

Příklad druhý. Muž, mladý muž, musí nosit poměrně silné brýle, aby vůbec viděl na dálku, ale také na televizi. A co čert nechtěl, právě teď, před Vánoci, si brýle nedopatřením rozbil. Říkal si, že to přece nebude žádný problém. Nechal se odvézt do optiky, zdali by mu neudělali brýle nové s tím, že si je samozřejmě zaplatí. A nastal problém. Optička potřebovala znát přesné dioptrie na každé oko, protože ze starých čoček nejdou zjistit.

Zavolal svému očnímu lékaři, byla středa 21. prosince ráno, ale telefon nikdo nebral. Naštěstí měl i soukromé číslo telefonu na sestru u očního lékaře, tak zavolal svou prosbu, zdali by mu mohli říci přesné dioptrie nebo si pro ně mohl do ordinace přijet. Pak by měl nové brýle ještě do Vánoc, jak optička slibovala.

Brýle mít nebude! Oční lékař již od pondělí 19. prosince až do konce roku nefunguje, má dovolenou. Sestra, jak tvrdila, bez přítomnosti lékaře do kartotéky nesmí, takže se mladý muž k banální informaci nedostane a až do konce roku neuvidí ani na televizi. Samozřejmě dobře a ostře.

Pan doktor má přece právo na dovolenou. Jistě, jeho právo mu nikdo nebere, ale pacient, který řádně platí daně, má přece také právo na to, aby viděl. To musí být ordinace a kartotéka uzamčená jako pokladnice ve Fort Knoxu? Nemohla by do ní nahlédnout sestra z vedlejší ordinace? Nemohla! Pan doktor si to nepřeje.

Lékaři, všichni a bez výjimky, neustále křičí, že mají málo peněz a chtějí víc a víc. A co pacienti? Myslí na ně vůbec? Ale jistě, myslí. Jako na zdroj svých příjmů.

Kdysi feudálové hodnotili své poddané podle míry zisku, který z nich vyždímají. Lékaři dělají přesně to samé. Vítejme zpátky ve feudalismu!