TTIP, cesta do pekla

Již delší dobu se v evropském parlamentu projednává smlouva o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství  – TTIP.

O podmínkách této smlouvy se toho mnoho nezveřejnilo a podle europoslankyně Kateřiny Konečné o ní nevědí o nic víc ani ti, kdož o smlouvě v těchto dnech jednají – poslanci evropského parlamentu. Tak o co vlastně jde?

V této smlouvě se jedná o volném přístupu firem, ale především velkých nadnárodních korporací, do obchodního prostředí států EU a USA. Podle předkladatelů je to především příležitost pro střední a menší firmy, ale z faktů vyplývá, že by to byly právě ony, kdo by byl pozřen obřími nadnárodními korporacemi.

Obdobná smlouva je projednávána i mezi USA a skupinou zemí v Pacifiku, smlouva je uváděna jako TTP. Dvanáctičlenná skupina zahrnuje například Japonsko, Austrálii, ale dokonce i Mexiko či Vietnam. Ještě nebyla též podepsána, ale v praxi se již začala naplňovat, vidíme to například u Austrálie. Její vládu žaluje koncern Philip Morris za zmařenou investici o ohromnou částku, a to jenom proto, že přes investice společnosti do země, australská vláda pustila do sdělovacích prostředků masivní antireklamu na kouření a vybízela veřejnost, aby kouřit přestala. A další příklad, vláda Ekvádoru zastavila ropné vrty firmě Occidental na Amazonce, jelikož soustavně porušovala celou řadu ekvádorských zákonů. Arbitrážní soud podobných arbitráží proti vládám států přibývá. Přijetím smlouvy TTIP by korporace dostaly do ruky další a velice účinný bič proti vládám států, které by dohodu ratifikovaly.

Tato smlouva znamená, že by se státy nemohly bránit proti průniku korporací, i když by to třeba znamenalo zánik firem té které země. Znamenalo by to, že by si korporace, především americké korporace, neboť o ně jde v prvé řadě, mohly v zemích podepsaných pod smlouvou dělat, co si umanou a nikdo, ani vláda, s nimi nic neudělají.

Podepsání TTIP by pro Evropu mělo dalekosáhlé následky. Podle analytiků, kteří se postavili proti podepsání smlouvy, by jenom státy EU do roku 2025, tedy během deseti let, ztratily kolem šesti set tisíc pracovních míst. Tato smlouva je dle analytiků, pouze nástrojem přerozdělování peněz od chudých, směrem k bohatým. A právě bohatí by byli skutečnými vítězi v tomto nastávajícím boji. Smlouva by měla zajišťovat, a tak je to v USA vypočítáno, zvýšení životní úrovně amerických rodin a zároveň snížení příjmů rodin evropských.

Analytici vypočítali, že by: příjmy v Německu poklesly o 3.402 eur ročně, ve Francii o 5. 518 eur za rok, v zemích severní Evropy o 4.448 eur. Méně by TTIP postihla jih Evropy, ale zde je již tak katastrofální situace, že všechny země jsou téměř na kolenou již nyní a smlouva by je pravděpodobně přivedla až ke krachu, podle současného scénáře v Řecku. Do problémů by se dostaly všechny země Evropy včetně Rakouska, Švédska či Holandska a ČR by na to byla, s ohledem na výkonnost ekonomiky, ještě hůře, nežli jmenované země. TTIP negativně ovlivní i Velkou Británii, tedy především obyčejné rodiny, jediným, kdo by na smlouvě vydělal, by byla londýnská City.

TTIP je jednoznačně šitá na míru Spojených států a z této čistě politické akce by profitovaly právě ony. Počítají s nárůstem exportu z USA o 0,102, HDP by jim mělo vzrůst jenom podpisem této smlouvy o 0,36 %, vzniklo by tam 784 tisíc nových pracovních míst, tedy přibližně právě tolik, o kolik pracovních míst by přišla Evropa. Americké domácnosti by si měly polepšit o 699 eur ročně a stejně tak by byl nárůst daňových příjmů USA. Evropští zrádcovští politici, propagující podpis této smlouvy, Angela Merkelová, Signar Gabriel a Jean Claude Juncker, nás uklidňují, že doložka o arbitrážích, díky nimž by mohly koncerny a korporace žalovat celé státy za zmařené podnikání či zamezení jejich zisků, by prý mohla být ze smlouvy vyňata, ale jde o to, zdali těmto politikům ještě může Evropa věřit.

Z neveřejné smlouvy TIP přesto uniklo několik neveřejných dodatků. EU má vcelku přísnou regulaci zakázaných, nebo zdraví škodlivých látek všeho druhu. V USA je tato regulace velmi slabá, nebo prakticky neexistuje. Příklad? Frakování, při němž jsou v USA systematicky manipulovány studie ukazující devastující dopad použitých chemikálií na lidské zdraví, hlavně na pitnou vodu. Podle TTIP budou mít korporace přímý vliv na tvorbu zákonů postavených nad pravomoci států. Takový zákon umožní americkým společnostem a jejich pobočkám v EU, aby obešly platnou legislativu EU tím, že do ní zavedou podřadné americké zdravotní a průmyslové standardy. Tím by se fakticky zničila míra ochrany zdraví obyvatel a životního prostředí. Tento zájem sledují především korporace podnikající na poli geneticky modifikovaných potravinových rostlin, například Monsanto. Tlak této lobby na změny, zakotvené v TTIP, je enormně silný. Přijetím této zhovadilé a pouze pro USA výhodné smlouvy by bylo ohroženo 820 milionů obyvatel nejen Evropy, ale i samotných USA. Podle Pacifické frakce smlouvy TTP, ale i přijetím evropské frakce TTIP by poté bylo ohroženo dokonce několik miliard lidí.

Poslankyně Evropského parlamentu Kateřina Konečná uvádí: „Netopím se v iluzích, když mluvím o současné Evropě. Ona sama změnu potřebuje. Zásadní a k lepšímu. Přijetí TTIP by bylo krokem zpátky. Chceme především otevřít diskuzi a položit otázky. To by však na složkách vyjednavačů o „partnerství“, které má ovlivnit životy zhruba 820 milionů lidí v EU a USA, nesměla být pomyslná přelepka TOP secret. Musíme ji strhnout!“

Publicista Jan Exner v obsáhlém materiálu uvádí mimo jiné toto: „Kupodivu jedna z nejkontroverznějších částí TTIP, o níž se kupodivu mluví otevřeně, je arbitrážní doložka, tak zvaný mechanizmus narovnání vztahů mezi investory a státy (ISDS). A právě ta by ohrozila suverenitu zemí EU. Jde o to, že by si státy musely pořádně rozmyslet, zda jít do sporu, pokud by politickým rozhodnutím vlád zkomplikovaly podnikání. Zřejmě mnoho států by pak zvažovalo, jaké regulace schválit, aby nepopudily korporace. A přitom se může jednat o normy, které jsou ve prospěch zdraví občanů či jejich sociálních práv.“

Ve svém materiálu pak publicista vzpomíná na minulé arbitráže a prohry ČR, a to v době, kdy ještě o TTIP nebylo ani zmínky. A prohry ČR? Rok 2003 – prohra s CME – televize Nova a jejím americkým vlastníkem. ČR musela vyplatit 10,4 miliardy Kč. Rok 2006, arbitráž s japonskou Nomurou, prohra 3,7 miliardy Kč. Rok 2011, ČR prohrála letitý spor s belgickým majitelem ČSOB, požadovali 2 miliardy, obdrželi od ČR 1,6 miliardy Kč. V současné době náš stát čelí jedenácti mezinárodním sporům, v nichž žalobci – korporace a nadnárodní společnosti, požadují za zmařené investice až 3,5 miliardy korun. V případě podpisu TTIP našimi představiteli, by k podobným sporům s předem jasným výsledkem jen přibylo.

Ekonomka Ilona Švihlíková k tomuto tématu, mimo jiné, uvádí: „První země, která přišla s návrhem hlubší spolupráce s EU, tedy i s námi, bylo Rusko. Již v roce 2010 byl předložen návrh, aby EU s Ruskou federací vytvořila „harmonické ekonomické společenství, rozkládajícím se od Lisabonu po Vladivostok.“ Tento návrh byl odmítnut Německem a následně celou EU. A nyní je zde TTIP. Ze zkušenosti víme, že je uzavřena Severoamerická zóna volného obchodu mezi USA, Kanadou a Mexikem. Co přinesla? Zatímco v USA došlo k navýšení ekonomiky, ostatní dva státy zaznamenaly pokles. Podobná záležitost by se projevila i v zemích EU. V případě USA jde bezesporu o nastavení pravidel, která budou vyhovovat americkým korporacím, nikoliv však už americkému lidu a které zároveň pevněji, než kdykoliv předtím, spojí EU s USA a odtrhnou ji od Ruska.“

Ľuboš Blaha uvádí toto: „TTIP přinese doslova neoliberální revoluci. Její podepsání bude jako výstřel z jakési kapitalistické Aurory a Evropa, jak ji dosud známe, přestane existovat. Změní se na džungli bez jakékoliv sociální ochrany. O práci přijde mnoho lidí, a co je ještě horší, ohrožené budou naše sociální standardy v oblasti pracovního práva. Americké standardy v sociální oblasti jsou značně nižší nežli evropské, takže americké firmy budou jasně zvýhodněny – jejich produkty, jenom kvůli malému, spíše však žádnému, ohledu na práva pracujících, budou zákonitě levnější. A co na to politici? Prý Evropa musí snižovat sociální standardy, aby mohla USA konkurovat. A za pár let budou i tady, v Evropě, všichni pracovat jako v Americe bez sociální ochrany. A za pár desetiletí budeme úplně všichni dřít jako v Číně či Hondurasu: jako otroci!“

Co dodat? Při prvním podání návrhu TTIP Obamovou administrativou se v Evropě zvedla vlna odporu. Po celé Evropě podepsalo petici proti přijetí smlouvy TTIP 82 milionů lidí napříč všemi státy. Obama se zalekl a návrh na čas stáhl. Nyní, kdy se již evropská veřejnost uklidnila, neboť se intenzivně zabývá další hrozbou existence Evropy takové, jakou ji všichni známe, hrozbou utečenců a invaze imigrantů jak ze středního a blízkého východu, tak z Afriky, ve vší tichosti byla TTIP Evropskému parlamentu předložena znovu. Jak známe z praxe, většina europoslanců s vidinou vysokého a bezpracného zisku, tuto vražednou smlouvu schválí, tím jsem si naprosto jist. Pak bude na jednotlivých státech EU, zdali tento konec Evropy ratifikují. A tady bychom měli nastoupit my, občané ČR a naší zrádcovské vládě mohutně říci ne. Tuto smlouvu, zotročení sama sebe, v žádném případě nechceme. Jedná se totiž o naprosto stejný scénář, podle jakého jsou do Evropy posíláni bojovníci jak islámští, tak afričtí, jde o zničení, porobení a zotročení Evropy. A Evropa by již konečně měla říci dost! Jenomže pokud bude existovat EU, pokud budou u moci politici, kteří proti ní nebojují, pak je snaha o záchranu Evropy velice obtížná. Nesmíme to vzdát, vždyť se jedná nejen o budoucnost naši, ale celé Evropy a světa.

 Poznámka: Nenechte si ujít vysílání studia Kladno na rádiu Svobodný vysílač CS dnes od: 15:00 - Studio Kladno - Zprávy - Nedělni mix hudby a informací Téma: TTIP provází: Vladimír Kapal