Veřejné záchodky supermarketů se staly rejdištěm feťáků

Postihne to občas každého z nás. Přírodě se poručit nedá, a tak se stane, že člověk, chtě nechtě, musí použít veřejný záchod. Je pravdou, že většina supermarketů se snaží udržovat veřejné záchody v čistotě, čemu ale zabránit nemohou, je jejich zneužívání feťáky.

Poprvé jsem tuto zkušenost zažil v Metropoli Zličín. Dal jsem si kávu, a ta je, jak je všeobecně známo, velice močopudná. A tak jsem si zašel na veřejný záchod. Překvapilo mne však to, že u pisoárů bylo volno, ale přesto v prostoru postávali čtyři muži. Čekali na uvolnění jedné z pěti kabinek. Netvářili se příliš nadšeně, přešlapovali a vůbec byli velice nervózní. Když jsem si myl ruce, jeden z čekajících to již nevydržel a na dveře jedné z kabinek zabouchal a rozčileně žádal, aby ji návštěvník již opustil.  

„Sakra, čekám tady už čtvrt hodiny, tak koukej vypadnout,“ téměř křičel. Začalo mne to zajímat, a tak jsem se přidal k čekající partě. Asi po třech minutách se dveře jedné z kabinek otevřely a ven vyšel tak osmnáctiletý mladík. V ruce ještě držel stříkačku a vyhodil jí do odpadkového koše. Aniž by cokoliv řekl, měl opravdu velice nepřítomný výraz, potácivým krokem z prostorů WC odešel. Ostatní kabinky zůstaly až do mého odchodu zamčené.  

Podobnou zkušenost, byla o to horší, že se jednalo o mladou dívku, má i přítelkyně, které totéž přihodilo v Ikea.  

Vrcholem byla příhoda, kterou jsem na vlastní kůži zažil minulou sobotu v Kauflandu. Aniž bych to tušil, zaútočil na mne virus střevní chřipky, a co bylo nejhorší, právě v době nákupu v tomto gigantu. Veškerá snaha byla marná, polil mne pot a kapky se mi koulely po tváři jako v nejparnějším létě. Nedalo se nic dělat, musel jsem navštívit ono zařízení.

A čekal mne šok. V ohromném kladenském Kauflandu mají jenom tři kabinky. Samozřejmě byly plné. Čekal jsem pět minut, pak se mnou další nešťastník, dalších deset minut – a nic. Ve všech kabinkách bylo naprosté ticho. Situace se stávala kritickou, a tak jsem použil stejného způsobu, jako onehdy ten muž v Metropoli. Postupně jsem bouchal na všechny tři kabinky a dožadoval se vstupu. Nakonec se jedna z nich otevřela, bylo to po dvaceti minutách čekání, a z kabinky vyšel mladík, jestli mu bylo sedmnáct, tak přeháním, zkrátka velmi, velmi mladý. Zfetovaný jak zákon káže. Cestou k umyvadlu upadl a bez pomoci by se asi nezvedl.

Ostatní dvě kabinky zůstaly zamčené a tiché. Použil jsem WC a odcházel. Další čekající muž hlavou ukázal na zbylé a zamčené dvě kabinky a řekl, že se z nich vůbec nic neozývá. Pak urychleně zaujal mé původní místo.

Nemám rád kamery. Vadí mi, že mě šmírují na každém kroku, dokonce i na WC. Jsou na nic. Jestliže jsou napojeny, aspoň v obchodních domech,  na nějaký  centrální pult ochrany, tak by pracovníci měli vidět, co se v kabinkách děje a feťákům by měli do nich zamezit přístup. Neděje se to!

Tak na co je tam mají?

Stěžoval si mně jeden občan z jiného města, že zaplatil městským strážníkům tisíc korun pokuty za to, že v jedenáct hodin večer, jda z restaurace, močil v blízkém parku do křoví. Byl sledován kamerou, měšťáci okamžitě vyjeli a nešťastníka pokutovali za veřejné pohoršení.

Ten muž mi tvrdil, nebyl jsem tam, takže mu musím věřit, že v tu dobu nikde nikdo v blízkosti nebyl. A přesto byli měšťáci neúprosní.

Jak to, že stejně neúprosní nejsou i v případě feťáků, kteří na dlouhou dobu okupují kabinky veřejných záchodků?  V tom prvním případě jenom buzerovali člověka, který si jen lidsky ulevil. V případě feťáků by pomáhali lidem, kteří se ocitnou v nouzi, vždyť kdo z nás by jen tak z plezíru chodil na veřejné záchody?

Obávám se, že jak měšťáci, tak různí sekuriťáci tady nejsou pro ochranu slušných lidí, ale právě naopak, doslova se vyžívají, když nás mohou buzerovat, šikanovat a ukazovat nám, jakou mají moc.

A to je špatné, moc špatné.