U Jílkové padaly lži

V posledním televizním pořadu Michaely Jílkové se hovořilo o s kartách. Pomiňme teď názor předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Václava Krásy, který tvrdí, že samotná povinnost zřízení této karty je protiústavní a diskriminační.

Zaujala mě však slova náměstka generálního ředitele Úřadu práce Martina Žárského, který v pořadu vědomě a věrolomně lhal. Tvrdil totiž, že ti, kdož budou muset mít s kartu, si budou muset přímo na Úřadu práce  zřídit specielní účet u České spořitelny.  A dále tvrdil, že právě Česká spořitelna vyhrála tendr na tuto službu i tím, že tento účet bude provozovat zdarma A to byla lež jako věž. 

Již dříve totiž, v jiném pořadu České televize, hovořila  zástupkyně České spořitelny o tom, že sice zřízení povinného účtu na Úřadu práce ve prospěch spořitelny bude zdarma a za jeho vedení klienti nebudou muset nic platit. Zároveň však přiznala, že i u tohoto povinného účtu při s kartě, bude muset na účtu zůstávat povinný zůstatek. Na otázku na jeho výši uvedla, že se bude jednat o dvě stě korun. 

Zrekapitulujme si, jaké dávky se budou vyplácet právě přes s kartu. Vyjma důchodů a nemocenských, prakticky vše. Příjemci budou tudíž dostávat rodičovský příspěvek, podporu v nezaměstnanosti, dávky v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení, příspěvek na mobilitu a příspěvek na péči u nejvíce zdravotně postižených osob právě přes s kartu. 

Všechny tyto osoby, pobírající vyjmenované dávky a příspěvky, budou muset mít u České spořitelny povinný účet. Při prvním výběru nebudou sice muset platit žádný poplatek, při každém dalším výběru v měsíci však již ano, šest korun. Ale i toto pomiňme. 

Jde o jinou věc. Zdravotně postižených osob je na devět set tisíc, nezaměstnaných pobírajících dávky kolem tří set tisíc, možná i více, ale přesná čísla nejsou známa, alespoň mně. Jde o to, že každý z těchto osob bude muset nechat na tomto specielním, tak zvaném technickém účtu, dvě stě korun. Při počtu lidí, řekněme milion dvě stě tisíc, to bude činit pro Českou spořitelnu jistých 240 milionů korun a další poplatky za eventuelní opakované výběry či při ztrátě karty. Tyto peníze na onom účtu musejí prostě zůstávat a Česká spořitelna si s nimi může nakládat dle libosti. Tendr zněl na dvanáct let. Ale ve smlouvě, jak vyplynulo z pořadu Michaely Jílkové, je uvedeno, že poplatky se mohou během doby trvání smlouvy, tedy dvanácti let, měnit. Kdo zaručí, že již za rok či dva, nebudou muset majitelé těchto povinných účtů platit poplatek i za jejich vedení? Nikdo! 

Takže nikoliv dobročinnost České spořitelny tím, že vedení účtu bude zdarma, ale ohromný zisk pro banku, která má jméno „Česká“ pouze v názvu. Je totiž stoprocentně vlastněná rakouskou bankou. A tam, tedy do Rakouska, půjdou všechny zisky, které banka získá z této konstantní zůstatkové částky po zkapitalizování. Takže slova náměstka Žárského o tom, že spořitelna byla tak lidumilná, že nebude požadovat za vedení účtu ani korunu, byla ohromná a vědomá lež. 

Jako ve všem, co tento stát provádí, šlo i v tomto případě o prachy, o veliké prachy, které získá ze státních peněz cizí firma a její zdanění výnosu zkapitalizované zůstatkové částky opět odtečou z republiky ven. 

A to ani nehovořím o zisku, ohromném zisku, firmy, která S karty vyrábí. Všechny tyto peníze, o které stát, tedy my, přijde, by mohly být včleněny do sociálního programu a především starobní, ale i invalidní důchodci by nemuseli být tak okrádáni tím, že se jim prakticky přestaly důchody valorizovat při neustálém zvedání DPH. 

Tato vláda opět předvedla, že se jí daří jen jediné – okrádat vlastní lidi, jinak na co sáhla, to pokazila. A čím déle bude u vesla, tím více náš společný stát ožebračí.