Připraví nám EU další Mnichov?

Evropské unii se nepodařilo prosadit v členských zemích evropskou ústavu, která fakticky vytvářela z Evropy jeden superstát. Tehdy, v dobách, kdy si EU ještě jakž takž hrála na demokracii, tato ústava neprošla hned ve dvou státech odsouhlasením v referendu a nemohla tudíž nabýt platnosti.

Evropští byrokraté to ale nevzdali, vymysleli další podobný elaborát, čítající na deset tisíc stran textu a nazvali jej Lisabonskou smlouvou. Nejedná se o nic jiného, nežli více slovy jinou formulací totožnou normu, jakou byla evropská ústava. 

Prezident Václav Klaus si tehdy moc dobře uvědomoval, co by pro nás mohl podpis této smlouvy o naprosté podřízenosti nikým nevolených vládců  Evropy, znamenat. Dlouho ji odmítal podepsat, až nakonec tak učinil, ovšem s výhradou. Tato výhrada spočívala v přiznání pro ČR výjimky, podobně jako tomu bylo i u jiných států Evropy, například Polska, a to, že přijetím a podpisem Lisabonské smlouvy u nás nepřestanou platit Dekrety prezidenta Beneše. 

Nedávno se o této výjimce jednalo na evropském fóru a nakonec se dohodlo, že se žádostí prezidenta Klause Evropa nebude vůbec zabývat. Při té příležitosti vystoupil s projevem rakouský europoslanec Stadler, který tvrdil, že Česká republika vůbec neměla být do EU přijata, protože po válce zvraždila milion nevinných Němců. 

Později svůj výrok, svědčící o naprosté neznalosti situace, poněkud opravil a uvedl, že se jednalo o 750 tisíc zavražděných, aby opět o později déle tento počet snížil na 250 tisíc zavražděných nevinných Němců.  

Od příslušníka národa, který přivítal Hitlera s otevřenou náručí, národa, o kterém se vědělo během války a okupace, že jeho příslušníci jsou daleko horší nežli samotní Němci, navíc o bachařích v koncentrácích se tvrdilo, že nebylo větších zvířat mezi nimi nad právě Rakušany, tento výrok není ničím jiným nežli výsměchem naší republice. 

Tím, že se o požadované výjimce prezidenta Klause vůbec nejednalo, se tak otevírá možnost potomkům odsunutých Němců v pětačtyřicátém roce, u soudu požadovat navrácení svých majetků. A jak známo, evropské soudy rozhodují ve většině případů proti nám, takže se může docela klidně stát, že se bude naprosto stejně opakovat Mnichov 38. Můžeme docela klidně přijít o třetinu našeho výsostného území, neboť ze zvracení Stadlera zcela jasně vyplynulo, že nejenom němečtí sudeťáci, ale i Rakušané by si chtěli z naší země opět urvat velkou část. 

O tom, co se dělo před a po Mnichovu právě v našem pohraničí nepadlo a nikdy nepadá ani slovo. To asi bylo v pořádku. Mluvil jsem s paní, bohužel před dvěma lety ve věku 85 let zemřela, která na vlastní kůži zažila řádění henleinovců v pohraničí. Jejího otce, když bránil svou rodinu, zabili, aniž by byl kdokoliv souzen nebo stíhán. Později musela, s dalšími pěti sourozenci a matkou, během dvaceti čtyř hodin opustit nejen vlastní domek, ale celé území. A to jen s tím, co rodina dokázala pobrat do rukou a na příruční káru. 

Do domku, ve kterém tato paní žila od narození, se přistěhovali Němci, ani si nekupovali nový nábytek, klidně používali ten, který tam byl. Matka s dětmi poté několik dnů putovala po městech, spala ve škarpách, až se nad ní slitoval sedlák, který jim dovolil přebývat v místnůstce pro služku. Dokonce u něho mohla matka pracovat, aby rodina nezemřela hlady. 

I toto se dělo v pohraničí. Jenomže o tom se filmy netočí, o tom se nepíše. Ti hodní Němci přece jenom chtěli  žít na území jiného státu, a proto se do něj houfně stěhovali. S tou paní jsem se na ten její původní domek zajel podívat. Dokonce ještě stojí a žijí v něm potomci lidí, kteří se tam kdysi z Německa přistěhovali. Zřejmě je odsun nepostihl. Nikoho, vůbec nikoho nenapadlo, že v podobných případech se našim lidem, vyhnaným ze Sudet, majetky nevrátily. 

Pokud se rozhodnutím evropských byrokratů opravdu Benešovy dekrety zruší, pokud bychom měli opravdu opět přijít až o třetinu našeho území, pak ať z EU raději vystoupíme. Válku začalo Německo, bylo to právě ono, kdo  začal na lidech páchat neskutečná  zvěrstva, tak říkejme pravdu a přestaňme se neustále omlouvat za něco, co bylo jenom následkem zvěrstev spáchaných na českém národě. Ty stovky tisíc mrtvých českých lidí si pravdu zaslouží.