Prezidentský kandidát nehodlá ctít Ústavu

Prezident republiky jmenuje předsedu politické strany, který sestaví vládu. Tak nějak zní preambule české Ústavy. Nikde se v ní nepíše o tom, že prezident musí pověřit sestavením vlády předsedu vítězné strany ve volbách. To tam opravdu není.

Kromě psaných preambulí Ústavy, je však i její duch, jakési nepsané, ale dodržované, zvyklosti. Od roku 1918, tedy od samotného vzniku samostatné republiky, až do roku 2010, se nikdy nestalo, aby prezident pověřil sestavením vlády někoho jiného nežli vítěze voleb. Proto přece volby jsou. Tuto zvyklost porušil až prezident Klaus, když před dvěma lety nepověřil sestavením vlády vítěze voleb - ČSSD. Stalo se to poprvé v historii státu.

Pravda, od roku 1948 až do roku 1990 se o svobodných volbách nedalo hovořit a nikdo jiný nežli KSČ tehdy zvítězit nemohl, a proto také komunističtí prezidenti nikoho jiného nežli vítěze voleb ani jmenovat nemohli. A samozřejmě ani nechtěli.

Václav Klaus po minulých parlamentních volbách své historicky průlomové rozhodnutí, pověřit jmenováním vlády nevítěznou stranu, odůvodňoval právě tím, že mu Ústava explicitně nenařizuje pověřit jmenováním vlády jen a pouze vítěznou stranu, ale že musí jmenovat toho, kdo mu přinese nejméně 101 loajálních poslanců, aby nová vláda dostala ve sněmovně důvěru.

Stalo se, Věci veřejné tehdy, u vidiny vládních křesel a tučných pašalíků, zradily své voliče a národ hodily přes palubu tím, že daly vznik koalice o 118 poslanců. Umožnily tak vládu klientelistů, neználků, experimentátorů s národem, ale především tím umožnily vznik vlády zločinců, v čele s erczločincem Kalouskem, která stát, potažmo občany, neskutečně zadlužila a odírala a hodlá v tom pokračovat i nadále. Ničím jiným, při neustálém zvyšování daní to přece není.

Václav Klaus nepověřil tehdy sestavením vlády ČSSD, byť ve volbách zvítězila, protože se obával, že by VV mohly přece jenom kývnout na spolupráci s ČSSD a ODS a TOP 09 by se ocitly v opozici. Důsledek jeho rozhodnutí pociťujeme všichni dodnes. A za pouhé dva roky vládnutí těchto zločinců zadlužili stát natolik, že dnes činí státní dluh 1,7 bilionu korun. Inu nejlepší ministr financí světa a přilehlého okolí.

Příští rok budeme mít poprvé v historii státu možnost přímo volit prezidenta. Kandidáti, počínaje spícím a nesrozumitelně blekotajícím Schwarzenbergem a konče populistou Okamurou, podle mne nemají šanci. Jsou zde pouze dva kandidáti, kteří se s největší pravděpodobností utkají ve druhém kole. Zeman a Fischer.

A právě Fischer odkryl karty, když prohlásil, že by vládu s účastí KSČM nejmenoval. Ptám se, co by dělal v případě, že by ČSSD spolu s KSČM ve svobodných volbách získaly mohutnou nadpoloviční většinu? Koho by pověřil sestavením vlády? ODS, která zřejmě získá od deseti do patnácti procent? Nebo TOP 09, jež se do sněmovny dostane jen s velkými potížemi a s odřenýma ušima?

A co by dělal, kdyby opakovaně jím pověřená strana důvěru nezískala? Rozpustil by sněmovnu a vypsal nové volby s nadějí, že by bratrstvo kočičí pracky snad získalo dost hlasů? A kolikrát by hodlal volby opakovat? Nebo by je snad chtěl zrušit a vládu jmenoval dekretem?

Fischer svým prohlášením vzkázal všem voličům prezidenta, že pokud by jej národ zvolil, šel by ve své nedemokratické a pravičácké zaslepenosti ještě mnohem dále nežli Klaus. Lidé, voliči, by si měli uvědomit, kamže to Fischer jel hned, jakmile získal dostatečný počet hlasů na kandidaturu na prezidenta pro rady. Do New Yorku, do sídla sionistů, aby si upevnil jejich podporu.

Václav Klaus, nemám ho rád pro absolutní vykradení státu jeho nesmyslnou kuponovou privatizací, sám uznal, že jediným politikem, který by mohl vykonávat funkci prezidenta odpovědně je Zeman. A to už je co říci.

Zvolením Fischera by se Česká republika stala ještě větší kolonií, nežli je v současné době. Měli bychom mít alespoň tolik hrdosti v těle, abychom si zvolili menší zlo a především člověka, který je Čechem jak poleno. Tedy Zemana. Jinak se z toho srabu, do kterého nás zavlekla současná koalice nevyhrabeme. Fischer je totiž jen její hlásnou troubou.

A mimochodem, zbytečně se neříká, že Poturčenec je horší Turka a Fischer by chtěl, aby národ zapomněl, že byl od roku 1980 do roku 1989 v KSČ. A moc se tam snažil.