Pravá tvář pražské městské policie

Příhoda, kterou prožil otec s malým synem v pražské Bulovce zcela zřetelně vypovídá, o co v prvé řadě jde městské policii. Především o to, aby vybírala peníze za sebemenší přestupek. Navíc jsou mnohdy udělené pokuty vybírány ne zcela podle předpisů, zákonů a vyhlášek. Není proto divu, že je městská policie všeobecně vnímána velmi negativně a je mnohými Pražany označována jako veřejné nebezpečí.

Malý chlapec, je mu šest let, byl operován na Bulovce a krátce po propuštění z nemocnice se dostavily prudké bolesti v uchu. Otec, bydlí ve městě patnáct kilometrů od Prahy, kde nejen dětská, ale jakákoliv pohotovost byla zrušena. Není divu, nemocnici  v jeho městě, koupila od hejtmana Bendla soukromá firma za směšnou částku 7,75 milionu korun a pohotovost okamžitě zrušila. A protože děti onemocní většinou večer nebo  v noci, dorazil zoufalý otec s naříkajícím synkem po dvaadvacáté hodině na pohotovost na Bulovku. Zastavil před vchodem do pohotovosti a teď už řvoucí dítě odnesl do čekárny. Dříve nežli se sestra vůbec zeptala, co s dítětem je, vyinkasovala od tatínka devadesát korun poplatek a chtěla i doklady. Po vybrání peněz odešla a synek v bolestech i nervózní otec čekali v liduprázdné čekárně téměř půl hodiny, aniž by se jich kdokoli všiml. To už ale otec nevydržel, vešel do ordinace a ptal se, zdali o nich vůbec někdo ví. Sestra ho nejprve dosti nevybíravě vykázala ven, vzala telefon a kamsi volala. Asi za pět minut se objevil rozespalý lékař, ještě v chůzi si dopínal kalhoty a teprve se chlapci začal věnovat. Bylo nutné mu píchnout ouško, kdo si u dětí prožil zánět středního ucha ví, jaká to je bolest. To nejlepší však přišlo nakonec. U vozu stála městská policie  a tatínkovi uložila pokutu za to, že nestál na vyhrazeném parkovišti. Zdůrazňuji, v areálu před půlnocí parkovalo jen pár aut. Tatínek opět zaplatil. Když ale vyjížděl z areálu nemocnice, musel zaplatit znova, tentokrát parkovné. Námitky, že na parkovišti nestál, a proto zaplatil pokutu, nebyly nic platné, zaplatit musel. A nakonec perlička – lékárna u pohotovosti byla uzavřená, v noci nefunguje, takže nezbytné léky mohl otec zakoupit až následující den. Nejpůvabnější však bylo sdělení jedné z lékařek na pohotovosti ohledně „starosti“ městské policie o pořádek v uzavřeném areálu nemocnice, když řekla, že i ona, která má za okénkem svého vozu lékařský symbol a na pohotovosti pracuje, když nemá kde zastavit a zaparkuje byť jen jedním kolem za vyznačenou čáru, zaplatí měšťákům také.  A má osobní zkušenost. Vloni touto dobou jsem v neděli kolem deváté hodiny večerní projížděl po objížďce na Letné. Tehdy tam byl pravý jízdní pruh vyhrazen pouze nákladním vozidlům, a to bez udání času. Vzhledem k tomu, že značka s vyhrazeným jízdním pruhem byla umístěna jednak na sloupu veřejného osvětlení, což silniční zákon nedovoluje, tak i ve výšce zhruba čtyř metrů, aby ji vysoké náklaďáky hned neutrhly. Silniční zákon mluví i o výšce umístění dopravních značek. V té době tam nejel jediný náklaďák, a tak jsem ho využil. Za první zatáčkou vyskočil jak čertík z krabičky městský policajt a arogantně mi  uložil pokutu. Dosti vysokou. Na mé námitky, že pokuta je neoprávněná, protože dopravní značka nesplňuje zákonné normy mi lakonicky sdělil: „Podívejte, buď zaplatíte, nebo se hned tak domů nedostanete.“ A protože jsem ještě Pospíchala jakousi pracovní schůzku, zaplatil jsem. Na můj pozdější dotaz na ředitelství městské policie v Praze, kde jsem celou záležitost popsal, mi bylo sděleno, že pochybení s umístěním značky  bylo odstraněno, ale o tom, že by měla být pokuta vrácena, nepadlo ani slovo. Kdysi řádili na cestách v české kotlině loupežníci, nyní tady řídí městská policie. Rozdílu  nevidím. A když mi někdo řekne městská policie – odpovídám: Děkuji nechci!