Poznámky ke státnímu svátku

Byl jsem znechucen záběry České televize, která by měla být nestranná, objektivní a pravdivá, z vystoupení pražských majdanistů. Jakýsi Ukrajinec si nasadil na hlavu masku Putina a vodil na provázcích loutku prezidenta Zemana. A lidé, nevím, o jaké lidi se to jednalo, ze záběrů to jasné nebylo, si tuto scénu fotili a smáli se. Uvědomují si vůbec ti Ukrajinci, co by se stalo v Kyjevě, kdyby si kdosi z Čechů nasadil hlavu Obamy a vodil loutku Porošenka? Dám krk na to, že by nepřežili ani deset minut a bylo by po nich. Ale u nás si to mohou dovolit. Není to náhodou naplnění paragrafu hanobení hlavy státu? A naše slavná policie jenom přihlížela, zná vůbec tento zákon?

Ještě více mne nadzvedla česká mladá výtvarnice, která po Praze na státní svátek, a je lhostejné, zdali s ním souhlasím či nikoliv, nosila karikaturu prezidenta Zemana ušitou z prasečích kůží, vycpanou cigaretami a láhvemi alkoholu. A též pořádně zapáchající. Udělala by toto ona statečná dáma prezidentu Havlovi nebo Klausovi? Asi ne, protože ti nebyli terčem mainstreamu, jako je prezident Zeman. Na tuto dámu bylo podáno trestní oznámení a doufám, že bude souzena a odsouzena.

V týž den jsem obdržel fotku ze současného Kyjeva. Jsou na ni dva asi desetiletí chlapci v košilích Hitlerjugend, s hákovými kříži na rukávech a hrdě hajlující. Vypovídající fotka, budoucnost Ukrajiny. A to mi před časem šéfredaktor idnes vyřadil z veřejného čtení článek, kde jsem psal o fašizující se Ukrajině. Asi podobné fotografie nikdy neviděl.

Dotklo se mně i vrácení vyznamenání režisérem, jehož jméno mi již vypadlo z paměti, asi nebyl příliš veřejnosti znám. Pokud bych nechtěl, z jakéhokoliv důvodu dostat ocenění od prezidenta, kterého nenávidím a přál jsem si na jeho místě raději mumlajícího a pospávajícího cizáka, který naší republice jenom škodí, jednoduše toto mé rozhodnutí oznámím předem a pro medaili si prostě nepůjdu, jak jednoduché, ale onen režisér chtěl mít tyátr, měl jej a byl trapný.

Poslední střípek událostí vypozorovaných v den státního svátku mne pořádně nadzvedl. Autorem byl tentokrát ten, koho jsem výše hájil, sám prezident Zeman. Prohlásil totiž, že ten, kdo o zabitých vojácích v Afghánistánu, kterým udělil posmrtné vyznamenání, říká, že to byli jen žoldáci, je špína národa. Nevím, kdo je větší špína národa. Ten, který nazývá věci pravým jménem, nebo ten, kdož je obaluje do vznosných lží? Je mi líto rodin oněch zabitých vojáků, jejich dětí a manželek, stejně jako rodičů, ale oni tam šli dobrovolně a pro peníze. Pro velké peníze. Znám se s několika vojáky, kteří na misích byli a dokonce s jedním, který byl všude, kam se mohl dostat. A všichni mi říkali, že do zahraničních misí šli jen a jen pro peníze. Voják, který bojuje za cizí zájmy a jde do války za peníze, který se v armádě vždy nazýval žoldem, je žoldákem a nikoliv hrdinou. Oni tam v tom Afghánistánu nebránili naši zem, nebojovali za naše bezpečí, nebojovali proti zemi, která nám vyhlásila válku či nás jinak ohrožovala, šli tam bojovat za zájmy USA, NATO a dalších agresorů. Byli to, a vždy budou, jen a jen žoldáci. Prezidenta Zemana jsem volil, je to menší zlo, nežli cizák Schwarzenberg, ale v tomto případě s ním vehementně nesouhlasím. Oni padlí vojáci, stejně jako ti, kteří jsou například v Mali, jsou žoldáci a nějaké řeči, byť prezidenta, na tom nic nezmění. A mně je jen líto, že jsem příslušníkem národa, jehož vedení podporuje agresivní a žoldáky vykonávané násilí na jiných státech.

PS Tento blog bude čten mnou dnes po 17 hodině na Svobodném vysílači CS