Americká vojenská kolona zastrašuje státy, kterými bude projíždět

Američtí vojenští jestřábi prohlašují, že průjezd americké obrněné kolony je demonstrací síly vůči Rusku, podle nich, vůči agresoru, který násilně anektoval Krym. Podle mne to jsou jen a jen silácké řeči. Proti tomuto americkému názoru hovoří všechna fakta. A tak si je zopakujme.

V době americko-evropsko- naťácké agrese vůči svrchovanému a suverénnímu státu Jugoslávie, došlo na výsostném území státu k referendu, které nikdy nebylo zakotveno v jugoslávské ústavě. Zkrátka si pod diktátem především USA kosovští Albánci uspořádali frašku, nazvali jej referendem a pod hlavněmi amerických zbraní a pod křídly strategických bombardérů si kus státu uloupli. A důvod? Tehdejší ministryně zahraničí Albrightová si právě v Kosovu přišla na miliony za mobilní telefonní sítě, což by se jí bývalo nepodařilo, kdyby Kosovo zůstalo součástí Jugoslávie.

A další důvod? Zcela prostý. Jugoslávie, jako velký, silný a nezlomný stát, americkým jestřábům, kteří samozřejmě ovládají i velení NATO, vadila jako štětina v zadku. To, co se nepodařilo za druhé světové války nacistům, podařilo se to koncem dvacátého století Američanům. Navíc obžalovali demokraticky zvoleného prezidenta Miloševiče a bůhví, jak to vlastně s jeho smrtí bylo. On byl totiž, mimo jiné, vynikající právník, a proto nesmělo dojít k procesu.

USA, EU včetně našeho přisluhovačského státu nezákonně vzniklý stát Kosovo uznaly. Prý bylo referendum platné.

A teď se podívejme na druhou stranu Evropy. Krym, byl dlouho pod nadvládou Osmanské říše, až jej carevna Kateřina vybojovala pro Rusko zpět. Za vlády Nikity Chruščova, tedy za existence ohromného Sovětského svazu, kdy bylo šumafuk, jestli územně patří Krym pod ruskou nebo ukrajinskou územní část svazu. A tak Krym jednou Nikita, opilý jak carský důstojník, nechal přepsat Ukrajině.

Sovětský svaz se rozpadl. Krym, dle ukrajinské ústavy, sice připadl územně Ukrajině, ale byla mu zákonně ponechána autonomie, vlastní parlament a vlastní Ústava, kde bylo, mimo jiné, zakotveno i právo na referendum. Již koncem devadesátých let proběhlo toto referendum na Krymu, ale tehdy ještě vládl na Ukrajině demokratický režim a přesto, že Ukrajina patřila k nejchudším, lépe řečeno k nejrozkradenějším státům Evropy, přece jenom si zachovávala alespoň zdání demokratických principů. Tehdy se obyvatelé Krymu rozhodli, že zůstanou součástí Ukrajiny. Zcela svobodně, zcela podle své vůle a platných zákonů. A svět mlčel, ani se o tom nikde nezmiňoval, proč také, byla to vnitřní záležitost jedné nevýznamné a chudé země.

Od počátku existence samostatné Ukrajiny byla smluvně zajištěna vojenská posádka Ruska na Krymu, konkrétně v největší vojenské černomořské základně bývalého Sovětského svazu, podepsaná jak představiteli Ruska, tak Ukrajiny. V této smlouvě se uvádělo nejen to, že na Krymu může být ruská vojenská posádka čítající až 26 tisíc vojáků, ale byla v ní vypočítána i vojenská technika, kterou tam Rusko smí legálně mít. Smlouva byla podepsána svobodně oběma stranami. Za podpis Rusko dodávalo Ukrajině plyn a ropu podstatně laciněji, nežli zbytku Evropy. A zase byl všude klid a nikdo se nevzrušoval.

Jenomže, USA se neustále ekonomicky propadaly, státní dluh činí již nikdy nesplatitelné částky, a to nepočítám dluhy jednotlivých států, které jsou údajně v procentech ještě daleko vyšší, nežli dluh federální. Stále častěji musely být prodávány fabriky, a to i vlajkové lodi amerického průmyslu a USA si neustále půjčovaly od Číny, až se dostaly do pozice nejzadluženějšího státu planety. Navíc svět, a především arabští vývozci ropy, přestal chtít obchodovat s bezcennými petrodolary a stále více požadoval hodnotná Eura. Koneckonců kvůli tomu musel padnout jak Hussein, tak Kaddáfí. Teď je na řadě Assad v Sýrii.

A Rusko se dohodlo s Čínou a dalšími státy a založilo BRICS. A dohodlo se, že se bude obchodovat pouze ve měně stoprocentně kryté zlatem. A začalo nakupovat zlato ve velkém, stejně jako Čína. BRICS začal fungovat a přidávalo se k němu stále více států světa, takže dnes poměr činí 70% ku 30% ve prospěch BRICS. A to Amerika nemohla dovolit.

Následoval starý a omšelý, nicméně stále fungující scénář. Zaplatit barevnou revoluci, zaplatit bezcennými petrodolary Majdan. Stálo to pět miliard dolarů, jak se prořekla jedna nenávistná a hloupá americká politička. A jako záminka proti Rusku posloužila nešťastná Ukrajina, byla v ní rozpoutána občanská válka, byl z ní obviněn Putin. Demokraticky zvolený prezident musel ze země utéci, jinak mu hrozil osud arabských vůdců a moci se uchopila nacistická, fašistická a banderovská chátra. A rozpoutala genocidu občanů státu na východě země jenom proto, že to byli etničtí Rusové. Ti samozřejmě o své životy bojují a vítězí, neboť válku nerozhodují jenom zbraně, ale především vůle a odhodlání lidí, kteří je používají. A na to Američané zapomínají, proto také všechny větší válečné konflikty buď nevyhráli, nebo skončily smírem, nevyhráli ale ani jednu válku. Ono se totiž žoldákům tolik bojovat nechce, jako lidem, kteří brání životy své a životy svých rodin a dětí.

Američanům začal vadit, a moc vadit, Krym. Moc a moc by chtěli obsadit válečnou námořní základnu v Sevastopolu. Měli by to bez práce a kruh jejich základen okolo Ruska by se uzavřel. Proto začalo vadit referendum, kterým se obyvatelé Krymu svobodně rozhodli, že chtějí patřit k Rusku. Putin byl označen za agresora, hloupí lidé byli přesvědčováni, že Putin Krym nezákonně anektoval, obyvatelé východu země jsou označováni za separatisty. A Především Amerika začala Rusko neustále provokovat ve snaze rozpoutat s ním konflikt, nejen studenoválečnický, ale pravou a nefalšovanou horkou válku.

Však si také balkánská řeznice pospíšila s názorem, že nejen Krym by Rusku patřit neměl, ale že by mu neměla patřit ani celá Sibiř. „Je nemravné, že tak ohromné území s tak nesmírným přírodním bohatstvím patří jedinému státu. Sibiř by měla patřit světu,“ prohlásila tato stará žena, z jejichž rukou crčí proudy krve tisíců mrtvých z jugoslávské války. Tím světem samozřejmě myslela USA, jak jinak.

Pro eskalaci napětí a demonstraci síly, poslaly USA do balkánských zemí na sto devadesát kusů těžké obrněné vojenské techniky, německé tanky stojí na hranici s Polskem a posádky jen čekají, podobně jako kdysi Wehrmacht, jenom na rozkaz, aby vtrhly do Ruska. Už si nikdo nepamatuje, jak to s jejich předchůdci dopadlo. Už si nikdo ani nechce uvědomit, že každý, kdo i v historii napadl Rusko, dostal jaksepatří na zadek.

A jsme konečně u spanilé, či spíše odsouzeníhodné jízdy amerických obrněnců po státech Evropy. Podle mého názoru se nejedná o akci NATO, nikde jsem nečetl ani neslyšel, že by se v této koloně objevilo byť jen jediné vozidlo dalšího státu a byť jen jediný voják z NATO. Nikdo jiný nežli Američané přes nás nepojedou.

Není to demonstrace síly vůči Rusku, to si z ní nedělá vůbec nic. Četl jsem kdesi vyjádření vysokého amerického důstojníka po zhlédnutí videa s ruskou vojenskou technikou. Ten důstojník, mám dojem, že se jednalo o bývalého generála, který řekl: „Jestli se někdy pustíme do křížku s Ruskem, tak nám pomáhej Bůh!“ Celý tento konvoj obrněných vozidel není ničím jiným, nežli zastrašování zemí, kterými projede. Jako by tím američtí váleční jestřábi představitelům a lidem těchto států říkali: Podívejte se, co máme a jestli nás nebudete poslouchat, tak se k vám vrátíme, ale to už nebude jen demonstrace, to bude naostro!

A pimprloví Kašpárci, co si říkají politici, na tento akt zastrašení slyší, budou, jak loutky, souhlasit se vším, co jim nejagresivnější stát světa současnosti nařídí. Pokud mne paměť nemýlí, nemáme žádnou smlouvu o vojenské pomoci s USA. Takže Amíci nemají žádné právo, a to podle charty OSN, vstoupit vojensky na území svrchovaného státu, a to ani na průjezd. Pokud jim tento zastrašovací manévr naše vláda posvětila, zachovala se naprosto stejně, jako signatáři zvacího dopisu Sovětskému svazu v roce 1968.

Podepsal jsem petici proti vstupu amerických vojsk na území našeho státu, podepsal jsem petici požadující naše vystoupení z NATO, podepsal jsem petici za naše vystoupení z EU. Všechny tyto instituce náš stát jenom vysávají a ožebračují, pokud z nich nevystoupíme, budeme na tom stále hůře a hůře, protože USA jsou na huntě a chtějí přežít za každou cenu, i za cenu vydrancování a vyrabování zemí Evropy. Pud sebezáchovy mi káže, abych aktivity tohoto tipu podpořil. TI, kdož mají opačný názor, tento základní lidský pud již zřejmě ztratili.

PS: Tento článek, bude dnes čten ve vysílání Svobodného vysílače CS www.svobodny-vysilac.cz v pořadu SVCS Kladno 14:30 - 18:00 hod. Hosty vysílání: Blogeří Miroslav Nigrin a Břetislav Olšer.