Klaus mě zaujal

Klausův proslov mě zaujal. Mimo jiné i tím, že to byla, pro mě osobně, po dlouhé době delší politická řeč, která měla hlavu a patu. Uvědomila jsem si, že mě politika pořád zajímá.

Uvědomila jsem si, že důvod oslavovat naši státnost je, že jsme státem s bohatou historií a tradicí a že bychom na to měli být pyšní.

Uvědomila jsem si, že současnou hospodářskou stagnaci nezpůsobili ti, kteří nám občanům něco berou, ale ti, kteří nám předtím „rozhazovačně“ dávali.

Uvědomila jsem si, že pokud chceme opravdu řešit naše problémy, musíme chtít a především konat my sami v ČR a nespoléhat na to, že tisíce úředníků v Bruselu vyřeší všechno za nás.

Uvědomila jsem si, že stát i jeho představitelé přestávají být pro nás všechny respektovanou hodnotou a autoritou. Oni by přece měli tvořit normu a měli by být vzorem morálky pro ostatní. Zatím se ale, díky těm (ne)uvěřitelným korupčním skandálům, hranice morálky a etiky tak nějak „rozplývají“.

Uvědomila jsem si, že bychom neměli být lhostejní, neměli bychom rezignovat, neměli bychom nad vším mávat rukou s povzdechem „áále, u nás je možné všechno“.

Souhlasím s prezidentem Klausem v tom, že deset milionů lidí ve státě s tisíciletou tradicí  je obrovská síla.

Uvědomila jsem si ale, že i když má ČR deset miliónů lidí, v politické oblasti má naše politická scéna velmi málo výrazných tváří a především má velmi málo KVALITNÍHO politického potěru. Mužů a žen s kombinací "čisté a jasné minulosti", alespoň nějakého charismatu, se schopností jasně a věcně odprezentovat a prodat stranickou vizi, s chutí jít do politiky a chutí bojovat za správnou věc, u nás není mnoho. 

Přesto bychom se měli pokusit ještě věřit, nerezignovat a ...chodit k volbám.

KK