Blog pro jednu milovanou ženskou duši...

Je čas vzpomínat na duše těch, kteří nás opustili...Nemůžu si pomoci, ale já vzpomínám trochu nespravedlivě. Na všechny si ráda vzpomenu, ale na jednu ženskou duši vzpomínám poslední tři roky dnes a denně a budu tak činit až do svého vlastního odchodu...

Uvědomila jsem si, že na svoji milovanou babičku Marii, nejlepší babičku na světě, mou osobní vrchní dodavatelku sebevědomí, mou inspiraci, z níž čerpám neustále, myslím opravdu dnes a denně...

Vždycky si říkám: „Co by tomu řekla babička Maruška?“ (A vždycky ať dělám, co dělám, ať konám, jak konám, záleží mi na tom, aby byla na mě babi pyšná...)

Tato ženská duše je ve mě tak hluboce zakořeněná a dala mi tak moc, že to nemůžu ani vypočítat, určitě bych na něco zapomněla...

Chtěla bych jí toho tolik říct, ale napíšu jen jediné: „Babi, svíčky, které každý den doma zapaluji při různých příležitostech – od svíček narozeninových dortů mých dcer, přes svíčky adventní, po svíčky „romantické“, ty všecky hoří vždycky i pro Tebe!!!

Mám Tě moc ráda, zapaluji svíčku a vzpomínám!

Vnučka Kateřinka