Úvaha o životním stylu mých vrstevníků s troškou moralizace. Taky jste bývali mladí?
Poslední dobou si začínám všímat, že se postupně dostávám do věku, kdy fyzicky „mládnu“ oproti svým vrstevníkům.
Nejvíce a nejdříve je to znát na těch, kteří žijí podle hesla „tělo má jít do hrobu zhuntované“. Toto staré pořekadlo původně vzniklo, aby lidé nelenili, aby se nestranili práce (hlavně fyzické) a vůbec je nabádal k aktivnímu a prospěšnému životu. Tito se však místo práce a odpočinku oddávají různým návykovým látkám, nevázanému sexu a nekončícímu konzumu. Zkrátka hýření a úpadku.
Nechci tu dnes rozebírat hluboké společenské důsledky takového jednání, o tom bude třebas jiný článek. Chci však poukázat na to, že přesně tím způsobem, o kterém se říká, že „si užíváš mládí“, si paradoxně své mládí krátíš.
A jak takový život přispívá do Tvého duševního, potažmo duchovního rozvoje? Chytrému napověz, hloupého nakopni – nijak, trpí tím stejně jako tělo – uvadá, chřadne, zakrňuje. Víš, jak vypadá takový člověk, který na sobě „za mlada“ nepracoval? Vzpomeň si na ty mrzuté, shrzené a životem zklamané starce, kteří se ve svém věku už nezmohou na víc než si neustále stěžovat a nadávat. Potkáváš je denně. A že vůbec nepřipomínají ty chápavé babičky a moudré dědečky, o kterých čteme v beletrii? Moudrost nevzniká pouhým odečtením současného letopočtu od roku uvedeného v rodném listě, na té musí každý z nás pracovat a jen těm vytrvalým se to podaří.
Krása je pomíjivá a mládí ještě více, proč tedy chtít, aby to vše uteklo ještě rychleji?
A ano, valná většina mladých lidí nad tím mávne rukou se slovy „radši mrtvý než starý“, jako by pro ně proces stárnutí neplatil a mohli si tak „užívat do syta“. A nějaká moudrost? Máme přece internet, nekonečný zdroj znalostí, nepotřebujeme moudrost!
Vtip je ale v tom, že každý, kdo překročí práh do středního věku v nějakých 30-35 letech si najednou začne uvědomovat vlastní smrtelnost, pomíjivost a krátkosti života jako takového. A strach ze smrti přiměje i toho nejzarytějšího „pařmena“ a „kaliče“ k dosud nezvyklému umírněnému chování. Začínají se totiž objevovat první zdravotní problémy chronického rázu, zpomaluje se metabolismus, u žen se dostavuje „syndrom biologických hodin“ a sílí důležitost vlastní rodiny. A ta silná slova, která jsme dřív tak bezstarostně používali, se najednou zdají tak absurdní a nesmyslná, protože si stále častěji říkáme „klidně starý, ale určitě ne mrtvý“. A protože už nás nebaví dokola pokoušet štěstí ve všem způsobem pokusu a daleko častějšího omylu ve svém rozhodování, nějaká ta moudrost by se po těch letech taky hodila.
Co takhle předejít problémům, které časem zákonitě vzniknou, a začít se chovat zodpovědně a moudře už DNES?
