Osobní vyznání obdivu k nevšední politické osobnosti s již nyní velkým politickým přesahem do našeho života.
No dobrá, možná, že pro někoho je to masochismus, pro někoho perverze, nebo přinejmenším těžko pochopitelná úchylka.
Ale je to tak. Miluji jakékoliv veřejné vystoupení paní Kovářové, takto místopředsedkyní hnutí (pohnutí) STAN. Včera (17.1.2024) se zúčastnila na Primě více než hodinového klání, chcete-li besedy k současné politické situaci.
Témata besedy byla všedně nezajímavá: jako nějaké video Rakušana, jejího politického nadřízeného, který popudil modrého (fialového) ptáka; výrok Babiše o Zelených v Rakousku; výborný vývoj našeho hospodářství po ozdravném paketu daňových zhůvěřilostí; zamezení penězovodu zapříčiňujícího nemravné bohatnutí důchodců v době ekonomického pnutí; či projednávání ve Žvanírně nějaké obálkové volby Čechů žijících v zahraničí. Jak říkám, nic zajímavého, nic, co by nebylo bytostně všední. Ostatní účastníci besedy – také nic moc. Služebně nejstarší inventář Žvanírny protlačený do politiky otcem, bývalá ministryně financí, která byla ministryní v období kdy byla zmasakrována ekonomická podstata našeho státu, a někdo čtvrtý do počtu. A moderátorka televize, která musí být ráda, že paní Kovářová se sníží k tomu, aby přišla do jejich besed.
Ale vážení. Každý vstup paní Kovářové do besedy, jak řekl klasik, by se mohl tesat do kamene. Klidné (nikdy nezvýší hlas a nikdy neskáče nikomu do hovoru, nikdy nikoho neokřikuje) vysvětlování skutečného stavu naší ekonomiky (nyní našlápnuto k absolutní prosperitě), zdůrazňování výborné spolupráce všech členů vládní pětikoalice a dodržování dojednaných, neměnných vládních usnesení. A její trpělivé vysvětlování eventuálních malých politických prohřešků, nepatrných pochybení, nechtěných šlápnutí mimo, ozřejmění příčin vzniku každé drobnosti, kterých se v zoufalé snaze se prosadit - chytá opozice jako záchranného kruhu svého bytí – jsou malé skvosty jejího řečnického umění.
Veřejná vystoupení mnohých politiků často vychází tiskem v podobě sebraných spisů. Domnívám se, jsem o to přesvědčen, že jednou - zcela určitě, v krásné kožené vazbě vyjdou i sebrané spisy paní Kovářové. Snad budu mít to štěstí a podaří se mi získat první výtisky s vlastnoručním podpisem této nevšední osobnosti. Budou ozdobou mé knihovny.
