Že Jurečka to ustojí bylo jasné od začátku. Několik kbelíků slovního popela vlastnoručně vysypaného na jeho geniální hlavu to zařídilo.
Že Jurečka to ustojí bylo jasné od začátku. Několik kbelíků slovního popela vlastnoručně vysypaného na jeho geniální hlavu, snad, prý pětikoalicí osvědčenou pracovitost a bezúhonnost, jakožto i věrnost křesťanským zásadám stačilo, aby všichni od Aše až po Jablůnkov pochopili, že odvolat Jurečku z teplého ministerského křesla by byla fatální chyba.
Hlasování o osudu setrvání |Jurečky v ministerské sesli byla zbytečná fraška. Navíc neochota předsedy vlády cokoliv zásadního personálního řešit - je příznačná.
A tak budeme svědky dalšího divadla, (dokonce v přímém přenosu), rozhodování o již rozhodnutém, tentokrát v podání Ústavního soudu. Nakonec bude konstatováno, ano, že došlo k určitému pochybení (to se stává maximálně jednou za pět let), ale že tím bylo odvráceno ještě větší pochybení v prohloubení již tak dost vysokého státního dluhu. Navíc v situaci, kdy je nezbytně nutné netransparentně nakupovat vojenské hračky všeho druhu, pokud možno ty nejdražší. Navíc nelze rozdávat peníze důchodcům, když všem ostatním (výdělečně činným) se budou utahovat opasky zvyšováním daní.
Je smutné, že když došlo k 30% znehodnocení veškerých úspor obyvatelstva inflací, tedy i úspor důchodců, ještě se našla odvaha jim ukrást nezákonně další peníze. Je smutné, že Ústavní soud s tím bude souhlasit.
Žijeme v divné, smutné době. Nezbývá nám nic jiného, než to přežít.
