Je leden a od mých čtyřicátin uběhl již nějaký ten pátek, přesněji čtyři roky. Ano, letos v červnu zlomím tu obávanou hranici, hranici, která vede k pětačtyřicátinám!!!
Pokud jste si našli chvíli a příspěvky o (NE)ZÁVISLOSTI NA MUŽÍCH si přečetli, mohli jste dojít k závěru, že jsem pravděpodobně cvok, který si dobrovolně komplikuje život a ještě si v tom libuje. Omyl, cvok nejsem, možná romantický blázen, který to nikdy nechtěl vzdát a věřil, že život si lze uspořádat podle vlastních představ, i když ne vždy se to všem líbilo....možná kdybych ve dvaceti o sobě věděla, co vím dnes, nic z toho by se nastalo. Ale kdo z nás ví ve dvaceti o sobě tolik, co posléze ve čtyřiceti? Chci tím jen říct, že nikdo by se neměl bát sám sebe a nestydět se za změny, které cítí, že nutně musí udělat.
Jsem člověk, který není zvyklý něco vzdávat. Zvládla jsem vychovat dceru, najít si práci, vydělávat peníze....všechno jde a nezáleží kdo nebo co, si o tom či onom myslí. Důležité je, být spokojen tam někde uvnitř a věřit si! Dokonce i má teorie o protikladech mi vyšla a co na tom, že to trvalo několik let? Zamilovat se, člověk může v každém věku. Proto si myslím, že to nesmíme vzdávat a ten kdo trvdí, že lásku k životu nepotřebuje, nemluví pravdu! Všichni ji potřebujeme a všichni ji neustále hledáme...
...................................
Píše se rok 2015 a již sedm let miluji jednoho muže - úplný protiklad :D a vím, že jsem našla muže svého života, kterého bych nepoznala, kdybych to někde v polovině vzdala!!! Usadila jsem se a užívám si rodinný život. Má matka v to nikdy nedoufala a má dcera mi nezazlívá, že to přišlo až teď...
Věnováno lásce! Věnováno všem odvážným, kteří se nestydí přiznat, že lásku potřebují!
PS: Nikdy to nevzdávejte a na život nerezignujte, protože nikdy nevíte co vás v životě ještě čeká nebo koho potkáte. A nezáleží zda hledáte lásku, práci, přátele, koníčky....nezastavujte a běžte stále kupředu!
