Muslimů, komunistů ani Ondráčka či Babiše není třeba se bát. Zničíme se sami.

Kdykoli se podívám na internet, vyskočí na mě nějaká hrozba, která zničí naši společnost. Vietnamci, americký styl života, muslimové, marťani, EU, případně návrat komunistů nebo pesticidy a slimáci. Nikoli. Bude to naše tolerance.

Na základní škole v Branné výchově jsem se dusil v plynové masce nedostatkem vzduchu a obavou, jak nám tady USA hodí bombu a já budu muset zalehnout patama směrem k výbuchu - starší ročníky mi asi rozumí. Plynule to přešlo k hrozbě z přílivu vietnamců, vymření společnosti na AIDS, následně na sucho, mokro, globální oteplování, nedostatek práce, nedostatek zaměstnanců, to jak naši zemi zničí umělá inteligence, populační exploze cikánů a následně muslimů a můj výčet by mohl pokračovat do nekonečna.  Konec demokracie, nástup Ruska, Babiše a nyní Ondráčka v čele kontroly GIBS jsou jen dalším folklórem. 

Jednoduchý příklad - ve 30. letech minulého století se lidé obávali krize a viděli naději v národním socialismu a ve spasiteli s knírkem. Rozhodně celý národ nebyl antisemitský a nepřál si válku a genocidu. Protože je to ani nenapadlo. A tak se obáváme věcí, které se nestanou a mezitím pomalu roste hrozba, kterou nebereme vážně nebo ji dokonce nevidíme. 

A ten zabiják naší současné společnosti je podle mě korektnost. Když jsem byl dítě, nenapadlo mě házet odpadky na zem a nezdravit dospělé. Učitel měl pravdu a když někdo vyrušoval, dostal pár facek a mazal na chvíli za dveře. Když mi bylo 20 let a chytil jsem nějaký bacil, moje doktorka mi řekla, tady máš recept, tohle si koupíš, protože jsi dospělý a mazal jsem s pokorou do lékárny. V práci mi šéf řekl, půjdeš tam a tam, pomůžeš Frantovi nosit bedny, protože je to potřeba  a jsi nejmladší, zatímco on si dal kafe. 

A tak jsem se životem dostal do dnešních dnů a když zapnu televizi nebo kouknu na net, co vidím? Co je každodenní realita? Odpadky se válí po ulici, protože by policista musel chytit nepořádníka za ruku. A kdyby ho chytil, musel by mu to dokázat. Nesmí u toho říci, děláš tady bordel, protože nepořádník by se mohl cítit dehonestován nebo dokonce psychicky zhroutit. Uklidit to nemá moc kdo, ti co berou podporu v nezaměstnanosti, sedí často doma a dělají ještě větší nepořádek a hluk, ale dát jim oranžovou vestu je pod jejich důstojnost a jsou to téměř nucené práce. Když přijdeme k lékaři, ten musí udělat vše pro naše dobro a pokud by pochybil, skončí u soudu. Pokud jste nadřízený, tak požádáte zaměstnance, aby vykonávali práci dle pracovní smlouvy. Ideální je, pokud pracovní smlouva má tak milión stran, aby byl výčet pracovní náplně /nikoli povinností - chraň Bůh/, co nejširší. Ostatní je mobing, bossing a šikana na pracovišti. Ještě že máme soudy, odbory a ochranu zaměstnanců.

Ženám to dnes již nesluší, lépe řečeno sluší, ale nesmí se to říkat, je to sexuální harašení. Ve formuli 1 byly zrušeny hostesky, je to ponižování žen, když tam dělaly příjemnou atmosféru. Měli bychom tam v rámci vyváženosti dát škaredé chlapy, ale to by bylo ještě horší,tyto muže bychom označili za škaredé, mimo normu a tím je společensky znemožnili. Pomůžete-li ženě do kabátu, děláte z ní osobu neschopnou samostatně se obléci a to je extra urážející. Samozřejmě jsem nechtěl napsat ženě, ale osobě, označením žena jsem dal najevo, že jsem myslel opačné pohlaví, jinak bych to přece nespecifikoval a to není vhodné. Do vedení firem, politických stran a jiných struktur zavedeme kvóty, každý má přece právo mít poměrné zastoupení. Věřím, že i počet primářů se rovnoměrně rozdělí mezi ženy a muže a následně mezi vysokoškoláky, středoškoláky, lidi bez vzdělání apod. 

A až dovedeme tuto korektnost k dokonalosti, bude stačit málo. Přijde Rus, Adolf nebo marťan a začne rozhodovat a konat. A my v rámci korektnosti pouze řekneme. Nezcizujte mi moje věci, nepoužívejte nekorektní názory a chovejte se dle pravidel korektnosti. Jelikož tak neučiní, dám najevo, že my takto činíme a ten špatný je tedy on. Výsledek? Já jsem mu říkal, aby mi ty věci nekradl, aby nezastrašoval a neubližoval těm lidem. Takže to, že je zde -ismus v jehož on je čele, není moje chyba.

Pokud žiju ve svobodné společnosti, mám právo rozhodnout se, zda chci kouřit /jsem nekuřák/, mám právo říci, že Franta je debil a že se mi líbí Mařenka. OBOR /Ondráček, Babiš, Okamura, Rusko/ bude mít větší šanci, pokud se v rámci korektnosti vzdáme svobodné volby žít svůj život podle vlastních přání a přitom respektovat ostatní.