Kdykoli se podívám na internet, vyskočí na mě nějaká hrozba, která zničí naši společnost. Vietnamci, americký styl života, muslimové, marťani, EU, případně návrat komunistů nebo pesticidy a slimáci. Nikoli. Bude to naše tolerance.
Na základní škole v Branné výchově jsem se dusil v plynové masce nedostatkem vzduchu a obavou, jak nám tady USA hodí bombu a já budu muset zalehnout patama směrem k výbuchu - starší ročníky mi asi rozumí. Plynule to přešlo k hrozbě z přílivu vietnamců, vymření společnosti na AIDS, následně na sucho, mokro, globální oteplování, nedostatek práce, nedostatek zaměstnanců, to jak naši zemi zničí umělá inteligence, populační exploze cikánů a následně muslimů a můj výčet by mohl pokračovat do nekonečna. Konec demokracie, nástup Ruska, Babiše a nyní Ondráčka v čele kontroly GIBS jsou jen dalším folklórem.
Jednoduchý příklad - ve 30. letech minulého století se lidé obávali krize a viděli naději v národním socialismu a ve spasiteli s knírkem. Rozhodně celý národ nebyl antisemitský a nepřál si válku a genocidu. Protože je to ani nenapadlo. A tak se obáváme věcí, které se nestanou a mezitím pomalu roste hrozba, kterou nebereme vážně nebo ji dokonce nevidíme.
A ten zabiják naší současné společnosti je podle mě korektnost. Když jsem byl dítě, nenapadlo mě házet odpadky na zem a nezdravit dospělé. Učitel měl pravdu a když někdo vyrušoval, dostal pár facek a mazal na chvíli za dveře. Když mi bylo 20 let a chytil jsem nějaký bacil, moje doktorka mi řekla, tady máš recept, tohle si koupíš, protože jsi dospělý a mazal jsem s pokorou do lékárny. V práci mi šéf řekl, půjdeš tam a tam, pomůžeš Frantovi nosit bedny, protože je to potřeba a jsi nejmladší, zatímco on si dal kafe.
A tak jsem se životem dostal do dnešních dnů a když zapnu televizi nebo kouknu na net, co vidím? Co je každodenní realita? Odpadky se válí po ulici, protože by policista musel chytit nepořádníka za ruku. A kdyby ho chytil, musel by mu to dokázat. Nesmí u toho říci, děláš tady bordel, protože nepořádník by se mohl cítit dehonestován nebo dokonce psychicky zhroutit. Uklidit to nemá moc kdo, ti co berou podporu v nezaměstnanosti, sedí často doma a dělají ještě větší nepořádek a hluk, ale dát jim oranžovou vestu je pod jejich důstojnost a jsou to téměř nucené práce. Když přijdeme k lékaři, ten musí udělat vše pro naše dobro a pokud by pochybil, skončí u soudu. Pokud jste nadřízený, tak požádáte zaměstnance, aby vykonávali práci dle pracovní smlouvy. Ideální je, pokud pracovní smlouva má tak milión stran, aby byl výčet pracovní náplně /nikoli povinností - chraň Bůh/, co nejširší. Ostatní je mobing, bossing a šikana na pracovišti. Ještě že máme soudy, odbory a ochranu zaměstnanců.
Ženám to dnes již nesluší, lépe řečeno sluší, ale nesmí se to říkat, je to sexuální harašení. Ve formuli 1 byly zrušeny hostesky, je to ponižování žen, když tam dělaly příjemnou atmosféru. Měli bychom tam v rámci vyváženosti dát škaredé chlapy, ale to by bylo ještě horší,tyto muže bychom označili za škaredé, mimo normu a tím je společensky znemožnili. Pomůžete-li ženě do kabátu, děláte z ní osobu neschopnou samostatně se obléci a to je extra urážející. Samozřejmě jsem nechtěl napsat ženě, ale osobě, označením žena jsem dal najevo, že jsem myslel opačné pohlaví, jinak bych to přece nespecifikoval a to není vhodné. Do vedení firem, politických stran a jiných struktur zavedeme kvóty, každý má přece právo mít poměrné zastoupení. Věřím, že i počet primářů se rovnoměrně rozdělí mezi ženy a muže a následně mezi vysokoškoláky, středoškoláky, lidi bez vzdělání apod.
A až dovedeme tuto korektnost k dokonalosti, bude stačit málo. Přijde Rus, Adolf nebo marťan a začne rozhodovat a konat. A my v rámci korektnosti pouze řekneme. Nezcizujte mi moje věci, nepoužívejte nekorektní názory a chovejte se dle pravidel korektnosti. Jelikož tak neučiní, dám najevo, že my takto činíme a ten špatný je tedy on. Výsledek? Já jsem mu říkal, aby mi ty věci nekradl, aby nezastrašoval a neubližoval těm lidem. Takže to, že je zde -ismus v jehož on je čele, není moje chyba.
Pokud žiju ve svobodné společnosti, mám právo rozhodnout se, zda chci kouřit /jsem nekuřák/, mám právo říci, že Franta je debil a že se mi líbí Mařenka. OBOR /Ondráček, Babiš, Okamura, Rusko/ bude mít větší šanci, pokud se v rámci korektnosti vzdáme svobodné volby žít svůj život podle vlastních přání a přitom respektovat ostatní.
