Začal jsem věci dělat pro radost. To je nejkrásnější věta z Vašeho článku. A ta poslední, ta je tak pravdivá... Hezký večer.

Marne hledam souvislost v nadpisu, ale mohu vas ujistit, ze to druhe je mnohem prijemnejsi.

Polepit stěny bytu plakáty s úkoly není špatný nápad, není třeba malovat

:-)

Z vlastní zkušenosti můžu říct, že prokrastinace není až tak problémová zrovna u věcí, které uvádíte jako příklad. Jestli bude člověk běhat nebo přestane kouřit, není nic, co by musel řešit bezprostředně nebo co by ho nějak ohrožovalo, když s tím nezačne hned. Ono se jí ne nadarmo říká nemoc vysokoškoláků. Tam totiž může nadělat velkou paseku. Odkládejte studium na zkoušku nebo psaní nějaké práce – a pokud to nestihnete, můžete si klidně podělat život, protože jedním z aspektů je, že její následky se s člověkem někdy mohou táhnout dlouho. Například kvůli tomu můžete studovat o půl roku déle, zažít jiné věci, přijít o vztah, zadlužit se... Jasně, občas je docela sranda vyšponovat to do extrému a pak něco zvládnout za rekordně krátký čas, ale za ty nervy to fakt nestojí.

Dalším aspektem je, že ve skutečnosti to žádná, ani dočasná úleva není, protože ačkoli člověk ten čas místo práce věnuje něčemu jinému, v podvědomí to stejně pořád pracuje a tak jako tak si to doopravdy neužije.

Prokrastinace mimo zcela nutné úkoly – tedy taková, která se týká bohulibých dlouhodobých cílů zlepšovacího charakteru – je tedy jakási lehká odrůda, a pokud někdo zažil pouze ji, může být celkem v klidu. Prokrastinace související s (ne)plněním bezprostředních, konkrétních činností naopak někdy může zapříčinit nevratné životní změny... A to, že začnete sekat latinu, vám už potom může být houby platné. Četl jsem (pozdě) o formě pomoci v podobě jakéhosi seznamu denních úkolů – v tom bych docela viděl cestu, takže pokud to někomu pomůže, nechť si to vyhledá...

Díky :-)