Letní příběh o ne-moci

Jmenovala se Koky. Lépe řečeno Kok, ale jelikož byla slečna, Koky znělo lépe. Někdy jí rodiče a kamarádi říkali kočka. Nebo zlatá kočka.

Její rodiče a kamarádi ji říkali Koky také proto, aby ji rozlišili od ostatních sourozenců. A že jich bylo. Všichni její sourozenci se jmenovali také Kok. A to nemluvě o tetách a vzdálenějších příbuzných. Sice to byli taky Kokové, ale již to byly jiné rodiny.

Takže Koky byla kok, celým jménem Stafylokok. Odtud její přezdívka kočka nebo zlatá kočka. Byla totiž zlatý stafylokok. Ani si nepamatovala, kdy se narodila. Narodila. Kdy se její máma rozdělila ve dví, takže vlastně její máma byla zároveň její sestrou. Měla ráda svoji velkou rodinu. Čím větší rodina byla, tím se jim lépe fungovalo. Často slýchávala, že se musí hodně snažit, aby měla co nejvíce sourozenců. Bydleli v domě zvaném Člověk, který byl velký a moc hezký. Život v tom domě poskytoval vše co potřebovali a o dům se ani moc nemuseli starat. Koky věděla, že její život není navždy. To ji však nemrzelo. Celé dny prozkoumávala dům Člověk a poznávala nová zákoutí. Hrála si s kamarády a někdy se dělila na dvě. Bylo to fajn a život v domě Člověk hezky plynul. Strach měla jen ze dvou věcí.

První z nich bylo nebezpečí, které ohrožovalo samotný dům. Moc nevěděla co to znamená, ale bylo to jako nějaká přírodní pohroma. Mělo to zvláštní název a naštěstí to ve svém životě nikdy nepoznala. Ostatní sourozenci a tety tomu říkali Hygiena. Přestože to nikdy nezažila, věděla, že je to hrozné. Dům Člověk se v pravidelném rytmu nořil do něčeho nebezpečného. Nazývalo se to voda. Část domu potom byla mokrá a mnoho sourozenců tato katastrofa odnesla pryč. Stávalo se, že poté zavládla panika a trvalo nějakou dobu, než zase měla dost kamarádů a sourozenců, s kterými by si mohla hrát v různých částech domu. Naštěstí se Hygiena a voda neobjevovaly často. Koky věděla, že když to přišlo, bude zase delší dobu klid. 

Druhé nebezpečí bylo horší. Nepřicházelo k domu zvenčí, ale přímo dovnitř. Naštěstí to nikdy nezažila, ale znala z vyprávění. Bylo to hrozné. Ti, kteří přežili, to nazývali Antibiotika. Podle vyprávění to bylo jako tsunami. Mnoho mnoho sourozenců i tet zemřelo. Dělo se to poté, když dům Člověk se dostal do blízkosti jiného domu Člověka. Ten jiný dům vypadal podobně, ale často byl zvenčí bílý. Něco vyprávěl, chytil několik kamarádů a potom dal domu antibiotika. Jediné štěstí bylo, že dům měl rád i některé jiné, vzdálenější příbuzné. A těch se zbavit nechtěl, ale to antibiotika nevěděla. Tak když antibiotika projížděla domem, brala s sebou Koky, ať byli zlatí nebo ne, ať byli strepto nebo jiní.

Koky už byla dost velká a měla mnoho svých sourozenců. Hygienu zažila párkrát. Byla již dospělá a zkušená, tak se dokázala ubránit. A nebylo to tak často. Až přišel ten osudný den. Koky již byla jedna z nejstarších. Věděla, že se její život blíží ke konci, ale takovou pohromu nezažila. Všude všude kolem řádila antibiotika a měla pocit, že je její poslední minuta. Brala úkosem její sourozence a zanechávala po sobě spoušť. Jako zázrakem to přežila a proto učila všechny kolem, zejména mladší sourozence, jak se bránit. A tyto zkušenosti se ukázaly k nezaplacení. Antibiotika řádila častěji a více, ale Koky i její sourozenci se uměli bránit. Sice vždy několik z nich podlehlo, ale častěji to odneslo mnoho vzdálených příbuzných z jiných částí domu. 

Koky byla ráda, že prožila svůj život od dětství přes dospívání až k dospělosti bez větší újmy. Ve společnosti mladších měla své místo. Ráda vyprávěla historky o občasné Hygieně, která nebyla tak hrozná, jelikož se objevovala málo. Dokonce i Antibiotika již nebyla takovou hrozbou. Byla ráda, že dokázala vybudovat lepší život pro další generace, když se dům zbláznil. Antibiotika se neobjevovala a častěji se dům Člověk setkával s Hygienou. Sem tam voda spláchla pár sourozenců, ale to bylo nějak součástí života. Ale nyní? Stávalo se to častěji. Všichni v okolí měli větší obavy. Nedokázali se bránit. Koky se rozhodla bojovat a předat vše co během svého života poznala. Ale již byla slabá. Nedokázali odolávat ani mladší, tak to Koky taky vzdala. Těsně předtím, než se rozdělila naposled, ji hlavou proběhla myšlenka. Věděla, že její sourozenci to nevzdají. Najdou si nový dům. Bude to jiný dům Člověk. A v tom domě bude život bez Hygieny. A antibiotik. A tam se narodí nová Koky. Stejná, jako byla zlatá kočka, když byla ještě dítě. Věděla, že její život je u konce, ale stejně tak věděla, že domů Člověk je mnoho.  Mnoho z nich dokáže Koky ochránit před katastrofou. Před katastrofou zvaná voda a hygiena. S touto myšlenkou mohla odejít.