Je svoboda slova nedůležitá nebo zbytečná?

Možná to známe všichni. Jsme přesvědčeni, že bez mnoha věcí dokážeme žít. Klidně vypnu na měsíc mobil, nebude mi dělat problém přijít o auto nebo nepotřebuji svobodu slova, stejně nejsem protistátní živel. Je to pravda? Nikoli. 

To, že jsem bez auta nebo bez mobilu velmi nesvůj, to jsem poznal nejednou. Samozřejmě to zaregistruji ve chvíli, kdy z nějakého důvodu jsou mi dočasně tyto vymoženosti nedostupné, např. servis. Dá se to zvládnout, člověk pozná jiné krásy světa, třeba MHD, ale není to úplně moje životní přání. Tak si potom více vážím toho, co v běžném každodenním životě nevnímám. 

Stejně tak to je se svobodou slova. Před půl rokem jsem napsal svůj první blog. Postupně jsem se možná zlepšoval, našel v tom formu seberealizace a získal si i "svoje" čtenáře. To vše pochopitelně potěší. Na straně druhé jsem byl kritický k ostatním a stejně tak jsem se pokusil o kritický pohled na svoje články. Výsledkem mého pohledu byly diskuse pod mými články nebo články jiných blogerů. Předpokládám, že většina blogerů prezentuje svoje názory, svůj pohled na svět a logicky existují i opačné pohledy. Asi malá část se snaží ovlivnit mínění ostatních ze zištných nebo jiných důvodů, úmyslné nepravdy a tzv. Hoaxy. Výsledkem moji sebekritiky bylo, že jsem se podíval sám na sebe, zda moje názory jsou ty správné, když tolik jiných blogerů má rozdílné názory. Výsledek? Blog jsem zrušil. 

Sám a svobodně jsem se rozhodl, že nechci být aktivní na blogu. Nikdo mi to nezakázal, nesmazal ani jiným způsobem neznemožnil. Po krátké době jsem zjistil, že mi chybí možnost vyjádřit svůj názor, ať je v souladu nebo ne s jinými. Tak jak mě formuje okolí a názory jiných, stejně tak jsem pozitivně či negativně ovlivnil jiné. A o tom je svoboda slova. Možnost vyjádřit svůj názor, ať je většinový či okrajový. Když nechci jet autem a chci se projít, je to moje volba. Odejít z blogu byla moje volba a vážím si toho, že mám možnost svoje rozhodnutí změnit. A bojím se toho, že by přišla doba, kdy svoje názory nebudu moci sdělit, jelikož by mi je někdo zakázal. Takže až ztratíte mobil a než si pořídíte nový, až se vám porouchá auto a než vám ho servis opraví, zkuste si na mě vzpomenout. A až budete zde na blogu chválit či nadávat, až budete v hospodě sdílet nebo oponovat názor na politiky, zkuste si na mě vzpomenout. 

Svobodu slova bereme jako samozřejmost a možná někdy máme pocit, že by nám nechyběla. Já už vím, že MĚ ANO.