Tajemné neznáno. Co všechno se pod tím skrývá? Je to něco, co nemůžeme vnímat vlastními smysly a přesto máme dojem, že to existuje, že nás to může nějak ovlivnit, převážně poškodit.
Pokud bychom měli vyjmenovat, co konkrétně si pod tím pojmem představujeme, jmenovali bychom řadu věcí. Zajímalo by mne, kolik lidí by do této skupiny zařadilo takové subjekty jako stát, soudy, úřady, právo, právnické osoby apod.
Že do ní nepatří? Jste si tím jisti?
Abychom mohli jednodušeji nalézt odpověď, zkusme hledat, co se skrývá jen za termíny spojenými se státem – stát, státní moc, soudy, úřady, zákony apod.
Kolik z vás, stejně jako v ostatních případech, „chová posvátnou úctu“ k těmto termínům, třese se strachy a je nervózní, když se s nimi setká?
A přece. V těchto případech zcela jistě nejde o nic, co by nebylo možné objektivně poznat a tedy jednoznačně popsat a zdůvodnit jejich podstatu.
Kde hledat příčinu daného stavu?
Nepochybně v minulosti. Ne-li dříve, pak určitě v dobách, v nichž se společnost rozdělila na bohaté a mocné a chudé a bezmocné. V dobách, kdy mocní ve svůj prospěch a tedy k prosazení svých zájmů využívali všech možností, které se jim naskytly.
Využily tedy i takových pojmů jako stát, právo, úřad apod. k tomu, aby zakryli fakt, že jim nejde o nic jiného, než o snahu snáze prosadit svoje zájmy.
Proč tedy nevyužít zkušeností s tajemným neznámem z jiných oblastí a nestvořit nové záhadné a nepoznatelné „bytosti“?
Jak snadné je říkat. „Stát stanovuje zákony.“ „Stát potřebuje, aby se v jeho zájmu válčilo.“ „Stát stanovuje a vybírá daně.“ „Stát neumí hospodařit s vlastním majetkem.“ „Soudy špatně rozhodly spor.“ Atd.
Je to ale pravda?
Zcela jistě není. Důvodem je skutečnost, že uvedené subjekty objektivně neexistují. Existují jen proto, že si člověk něco nějak pojmenoval. Otázka však je. Co si člověk pojmenoval?
Abychom našli správnou odpověď, musíme začít od začátku, tedy od člověka.
Člověk je tvor, který se na této planetě, stejně jako vše ostatní, objevil proto, že někdo chtěl, aby tady byl.
Člověk se stejně, jako mnoho jiných živočišných druhům, sdružuje do skupin – kolektivů - a v rámci těchto kolektivů utváří určitou strukturu, která mu umožní, aby daný kolektiv jedinců vzájemně spolupracoval a tím vytvářel, v rámci daných možností, ty nejlepší podmínky pro přežití – pro zachování rodu.
Z tohoto pohledu není člověk v rámci ostatní živé přírody nic mimořádného.
Mimořádný je jen díky jedné jediné schopnosti. Schopnosti, kterou nemá nikdo jiný na této planetě.
Jde o schopnost zapamatovávat si získané poznatky o okolní přírodě, o sobě samém a o podmínkách svého života v míře, která přesahuje možnosti kteréhokoliv živočišného druhu.
A právě uvedená zcela výjimečná vlastnost způsobila, že si od určitého okamžiku svého vývoje začal uvedené skutečnosti nejen uvědomovat, ale i vědomě přizpůsobovat svým sobeckým potřebám.
Tak si postupně vytvořil v rámci daného kolektivu jedinců určitou strukturu. Strukturu, která mu umožňovala lépe využívat faktu, že několik jedinců vzájemně spolupracuje. Rozsah spolupráce se v závislosti na množství získaných poznatků neustále zvětšoval až do té míry, že se jednotliví členové daného kolektivu začali specializovat jen na určité činnosti. Jedinec tak přestal pro sebe zajišťovat vše, co potřeboval ke svému životu, ale zaměřil se jen na činnost, která mu šla nejlépe, a její výsledky nabídl ostatním členům daného kolektivu za to, že mu oni nabídnou výsledky svých specializovaných činností.
V závislosti na růstu produktivity práce pak docházelo ke vzniku stále nových a nových činností, kterými se mohli jednotliví členové zabývat v zájmu co nejlepšího uspokojování potřeb daného kolektivu. Až do doby, kdy vznikly specializované činnosti zaměřené na řízení daného kolektivu. Na stanovování pravidel jeho fungování – zákonů, na uvádění zákonů do života daného kolektivu a kontrolu jejich dodržování až po rozhodování sporů vznikajících z běžného života jednotlivých členů kolektivu.
V té době však již byla lidská společnost rozdělena na bohaté a mocné a chudé a bezmocné. Bohatí a mocní začali těchto specializovaných činností využívat ke snazšímu prosazování vlastních sobeckých zájmů.
K tomu účelu jim velmi posloužila možnost odosobnit uvedené činnost a vzbudit dojem, že je zajišťuje nějaký tajemný, nepoznatelný, od člověka zcela odtržený a člověka ovládající subjekt.
A protože v té době byla společnost rozdělena na lidi vládnoucí a ovládané, sloužili lidé, zajišťující uvedené činnosti těm, kteří ve společnosti vládli.
Zajišťování přání mocných bylo podřízeno vše včetně krytí určité míry nezákonnosti v činnosti těch lidí, kteří zajišťovali chod kolektivu jako celku – vykonávali státní moci.
To byly podmínky, které umožnily vzbudit dojem, že stát, právo, státní orgány apod. jsou člověkovi nadřazeny, že si mohou dělat v podstatě, co chtějí a člověk nemá téměř žádnou možnost se proti jejich svévoli bránit.
Uvedený stav trval dost dlouho na to, aby byl většinou lidí chápán jako daný a neměnný a aby se dostal lidem do podvědomí a vyvolával tak podvědomý strach a úctu ke všemu, co s tím, čemu se říkalo stát, souvisí.
Daný stav přežívá do dnes i přes fakt, že již to, čemu se říká stát, lidem nadřazen zcela prokazatelně není.
Shrnuto vypadá předchozí následovně.
Člověk byl stvořen proto, aby byl (žil). Aby mohl co nejlépe být (žít), vytvořil určitý kolektiv lidí a ten uspořádal tak, aby daný kolektiv zajišťoval všechny potřeby, které jednotliví členové daného kolektivu potřebují k co nejlepšímu uspokojování všech svých potřeb.
Jde tedy o kolektiv lidí, v němž jeho jednotliví členové zajišťují určité specializované činnosti včetně těch, kterým se říká státní moc.
A i když člověk tohle všechno pro zjednodušení nazývá stát, úřady, soudy, právnické osoby apod. vždy jde jen a jen o lidi, kteří svojí činností přispívají k zajišťování potřeb ostatních lidí daného kolektivu.
Nejde tedy o žádné nadpřirozeno, ale vždy jen a jen o lidi, o členy určitého kolektivu lidí. O jedince, kteří v rámci řádného fungování daného kolektivu lidí, zajišťují určité specializované činnosti
