Co mají tyto termíny společného? Platí staré přísloví, že není kouře bez ohně. To není nic jiného, než konkretizace obecného poznatku, že není jevu (následku) bez příčiny. Problém je v tom, že i to co je příčinou jednoho jevu, může být samo jevem doprovázejícím jinou příčinu. Tak např. kouř je jev, který vzniká v důsledku hoření (ohně). Oheň sám je pak jevem, jehož příčinou je zahřátí hořlavé látky na určitou teplotu atd.
Stejně tak je to i s revolucí. I ta je jevem, který musí mít svoji příčinu. Pokud budeme mluvit o naší Sametové revoluci v Listopadu 1989, pak jde o jev, jehož příčinou byla naše nespokojenost s předlistopadovými poměry u nás. Předlistopadové poměry u nás byly následkem vývoje naší společnosti od Února 1948. Události v Únoru 1948 byly následkem, který byl ovlivněn vývojem společnosti před tímto datem. K velmi významným faktorům, které ovlivnily průběh událostí v Únoru 1948 patřila Říjnová revoluce v Rusku v r. 1917. Ta byla jevem, který měl svoji příčinu jednak v Marxově učení a jednak ve stavu společnosti carského Ruska v době První světové války. Marxovo učení a První světová válka jsou pak jevy, které mají svoji příčinu ve stavu společnosti v době, v níž Marx žil, respektive ve stavu společnosti před První světovou válkou. A tak bychom mohli pokračovat.
Jde o to, že lidské dějiny jsou nepřetržitým sledem na sebe navazujících událostí, které se navzájem ovlivňují a podmiňují.
Blíží se 20. výročí naší Sametové revoluce. Jde o významnou událost, na kterou není možné nevzpomenout. Někdo bude vzpomínat s radostí, jiný s lítostí. S radostí budou vzpomínat a slavit ti, kteří se domnívají, že Sametová revoluce představuje velké vítězství demokracie nad totalitou, kapitalistického způsobu řízení lidské společnosti nad socialistickým. Slavit budou zřejmě ti, kteří se domnívají, že kapitalismus je věčný a neporazitelný a že Listopad 1989 u nás je toho důkazem. Litovat budou ti, kteří se domnívají, že myšlenka socialismu (komunismu) je správná a byla uskutečnitelná již v této době.
Otázka však je. Do jaké míry budou radost i lítost opodstatněné?
Nemůžeme s čistým svědomím slavit vítězství, aniž bychom se nezajímali o to, co bylo příčinou uvedeného střetu. Nemůžeme ho bez analýzy slavit již jen proto, že čtyřicet jedna let před tím vedl střet stejných sil k opačnému výsledku.
Proč jednou zvítězila jedna strana a po druhé strana druhá?
Přijmeme-li tezi o tom, že vítězství v Listopadu 1989 bylo dáno nespokojeností s předlistopadovým vedením společnosti, pak by i Únorová porážka v r. 1948 měla být důsledkem stejných nálad ve společnosti. V obou případech šlo tedy o nespokojenost lidí s tím, co měli. A protože před Únorem 1948 měli lidé to, co mají dnes, je nutné přijmout tezi, že tehdy byli lidé nespokojeni právě se současným způsobem řízení lidské společnosti. To je pak důvod k tomu, abychom se při příležitosti současného kulatého výročí sami nad sebou zamysleli. Přesněji řečeno, abychom se zamysleli nad tím, co tehdy vyvolalo takovou nespokojenost lidí, že se dali svést jakousi představou, která se později ukázala jako nesprávná.
Při hledání odpovědi bychom se neměli nechat unést těmi nejjednoduššími odpověďmi, jako např.: "Šlo o důsledek druhé světové války a vlivu SSSR, který u nás po válce měl." Ani druhá světová válka a poválečný vliv SSSR u nás nevznikly sami od sebe jako zcela náhodný jev, který nemá svoji příčinu.
Pokud bychom měli hledat nějaký přijatelný výchozí bod, pak se domnívám, že můžeme začít u Marxe. Důvodem je skutečnost, že to bylo ve své podstatě jeho učení, které bylo nosnou ideou nejen Únorových událostí v r. 1948 u nás, ale podílelo se i na Hitlerově vzestupu a pádu a bylo nosnou ideou i Říjnové revoluce v Rusku v r. 1917.
Jenže ani Marxovo učení nevznikalo jako sen nějakého snílka zcela odtrženého od života. Naopak. I soubor Marxových názorů není nic víc a nic méně, než reakce člověka na poměry, které panovaly ve společnosti v době, kdy Marx žil.
Marx žil v době, kdy končila éra feudalismu a o moc se stále silněji hlásil kapitalismus. Na jedné straně zde bylo staré feudální zřízení a jemu odpovídající právní řád a na straně druhé zde vznikal kapitalismus, který nebyl z právního hlediska nijak upraven. Závažnost tohoto konstatování vynikne až po té, kdy si uvědomíme, jaký byl rozdíl mezi feudalismem a kapitalismem.
Feudalismus. To jsou vlastníci půdy a jejich potřebám uzpůsobený právní řád. Nastupující kapitalismus. To jsou nově vznikající vlastníci továren bez jakékoliv právní úpravy. Feudálové neměli zájem řešit právní rámec tovární výroby, protože ji pro svůj život nepotřebovali a kapitalisté jej řešit nemohli, protože dosud neměli takové postavení ve společnosti, které by jim umožnilo zákony tvořit. Nehledě na to, že ani zákonnou úpravu podmínek tovární výroby nechtěli, protože jakákoliv právní úprava by znamenala omezení svévole při podnikání a tím i možnosti dosahovat zisky.
Důsledkem tohoto stavu ve společnosti pak byli nesnesitelné životní podmínky pro lidi, kteří v továrnách pracovali a žili v příslušných obytných aglomeracích. Ty je možné vyjádřit např. zjištěními, ke kterým dospělo tehdejší vedení společnosti. Nikoliv Marx, ale oficiální instituce tehdejší doby. Zločinci odsouzení k nuceným pracím měli lepší stravu, než svobodní dělníci a při tom se po nich vyžadovala asi polovina práce. Životní podmínky v dělnických čtvrtích některých anglických měst byly označeny spíše za zvířecí než lidské.
A odkazů na další utrpení obyčejných pracujících lidí najdeme v Marxově díle daleko více.
Můžeme tedy konstatovat, že Marxovo dílo vznikalo jako přímá reakce na nesnesitelné životní podmínky určité skupiny lidí. Je proto logické, že jeho obsahem je návod na sociálně spravedlivější způsob řízení lidské společnosti. Nerozebírejme jakým způsobem mělo být této společnosti dosaženo a ani to, jak měla být řízena. Taková konkrétnost není pro účel této úvahy podstatná.
Pro ni je podstatné to, že určitá skupina lidí se v určité době v důsledku činnosti jiné skupiny lidí dostala do situace, kdy nebyla schopna zajišťovat svoje životní potřeby pro člověka dostatečně důstojným způsobem.
Cílem tohoto zobecněného konstatování není zakrýt skutečný obsah. Cílem je získat dostatečně obecnou rovinu poznání pro to, abychom byli schopni srovnání s případně shodnými situacemi v jiných obdobích lidských dějin.
Důvodem tohoto snažení je fakt, že z jednoho jevu nemůžeme vyvozovat žádné obecně platné poznatky. K takovým závěrům je nutné mít k dispozici více shodných jevů.
Otázka tedy je. Lze v lidských dějinách nalézt situace obdobné té, která dala vznik Marxově učení?
Domnívám se, že ano. Již v Bibli se píše o tom, že národ Izraele byl nejprve uvržen do egyptského otroctví a po té teprve vyveden na svobodu.
Otroctví lidu Izraele v Egyptě. To jsou pro ně nesnesitelné životní podmínky vytvořené otrokářskými Egypťany. Tyto podmínky vyvolaly touhu Izraelitů osvobodit se. A když se našel i člověk, který je byl ochoten a schopen vést, vzbouřili se proti svým životním podmínkám a odešli z nich. S tímto činem je pak spojen i vznik teorie o možnosti sociálně spravedlivějšího způsobu řízení lidské společnosti. Jde o horu Sinaj a Mojžíšem přinesené Desatero. Desatero však není jen „Za 1. až za 10." Desatero, to je i k tomu připojený poměrně podrobný soubor pravidel řízení lidské společnosti, jehož respektováním by byla vytvořena sociálně spravedlivější společnost.
Po tomto zjištění najdeme v lidských dějinách další důkaz toho, že nesnesitelné životní podmínky určité skupiny lidí vedou k výraznému projevu jejich nespokojenosti a k pokusu řídit společnost spravedlivějším způsobem. Tedy způsobem, který omezuje nezřízenou touhu po majetku.
Historicky mladší je pak otrokářský Řím, v němž sto let trvající občanská válka měla za následek takové zhoršení životních podmínek otroků, že došlo k jejich povstání vedené Spartakem. Z historického hlediska hned po té začal v Palestině hlásat teorii sociálně spravedlivější společnosti Ježíš Kristus. Ježíš Kristus přijímal do svého zástupu jen lidi, kteří se zcela zřekli svého majetku. I taková společnost by byla sociálně spravedlivější, protože by lidé neměli na prvním místě svých snah majetek.
Po té pak všichni známe přelom 14. a 15. století a Mistra Jana Husa a jeho idejemi ovlivněné povstání. I společnost těchto vzbouřenců byla zpočátku řízena sociálně spravedlivějším způsobem. Tedy s podstatným omezením snah po osobním majetku. I Mistr Jan reagoval na nesnesitelné životní podmínky chudých.
Pak zde máme konec feudalismu a nástup kapitalismu a opět nesnesitelné životní podmínky určité skupiny lidí a na ně reagující soubor názorů, jehož obsahem je návod na sociálně spravedlivější řízení lidské společnosti. Nosnou myšlenkou je opět omezení možností nekontrolovaného hromadění majetku.
A to není všechno. Máme zde i období další. Jde o období po První světové válce. Jejím výsledkem nebyla jen Říjnová revoluce v Rusku, ale i nesnesitelné životní podmínky pro německý národ, které mu byly stanoveny v rámci mírových jednání po této válce. Ať byly poválečné poměry stanovené vítěznými mocnostmi Německu zdůvodňovány čím chtěly, nic to nezmění na tom, že jejich přímým důsledkem bylo značné omezení ekonomických aktivit Německa a tím i značné omezení možnosti zajišťování životních potřeb německého národa.
To spolu s dalšími objektivně existujícími faktory dalo vzniknout Main Kampfu. Souboru myšlenek, které na tyto poměry reagovaly a jejichž hlavním cílem opět bylo vytvořit přijatelné životní podmínky pro německý národ. Nikoliv pro chudé obecně, ale jen pro německý národ jako takový. Proto, na rozdíl od jiných, jejich národní charakter.
Opět. Nekomplikujme si život metodami a způsoby, které k tomuto cíli měly vést. V tomto případě nejsou podstatné.
V tuto chvíli je podstatné to, že v lidských dějinách najdeme několik životních situací, jejichž podstatou je touha určité skupiny lidí dané doby po majetku realizovaná bez ohledu na to, jaké životní podmínky naplňováním této touhy vytvoří pro jinou skupinu lidí. Takové chování pak vyvolává nikoliv jen touhu, ale přímo životní potřebu vzbouřit se proti takovému jednání.
A protože nejde o náhodné jevy, ale o důsledek působení objektivních zákonitostí lidské společnosti, pak je, podle mne, nutné se tímto zjištěním vážně zabývat.
Zkusme o tomto zjištění, alespoň v rámci oslav 20. výročí Sametové revoluce, trochu přemýšlet.
A pokud nebudeme nepřemýšlet jen v rámci národa, ale s ohledem na globalizaci ekonomiky v rámci celého světa, třeba najdeme i základ ke zdůvodnění současného růstu terorismu. Tento jev, podle mne, není spojen jenom s islámem a křesťanstvím nebo židovstvím, ale s faktem, že křesťanství a židovství, to jsou většinou bohaté země a islám pak většinou chudé země. A jak vyplývá z výše uvedených příkladů, v tomto příspěvku uvedené konflikty byly vždy mezi bohatými a chudými.
